Pavla – moje drahá zákoná polovička

Kryton – android, postava ze seriálu Červený trpaslík

Vzhledem k tomu, že se Pavle moc nechtělo psát, rozhodl jsem se, že Vás seznámím s výstavou já a to tentokráte ze svého pohledu.

Jak se již Pavla zmínila v minulém příspěvku z Mladé Boleslavy, tak nás v neděli 7.9. čekala klubová výstava v Počátkách. Čas se naplnil a tak jsme ráno vyrazili. Kufr plný různých psochovatelských nutností jako je klec na psa, skládací křesílko, celou tašku různých hřebenů a kartáčů a ... . Slovy Krytona: "... košíčky, pudřenka! Konce to nemá!" Podle mě by měl stačit vystavovaný(í) pes(psi), fotobrašna s vybavením, slabý motouz jako vodítko a kus pořádného pouzníku na usměrňování příliš dotěrných psů.

No nakonec jsme opravdu vyrazili. Cesta proběhla pohodově a bez problémů. Jako obvykle jsem seděl na sedadle "sebevraha" a navigoval. Docela rád hledám tu NEJKRATŠÍ cestu z bodu A do bodu B, takže dost často využíváme cesty, u kterých vidíme cedulky "Silnice se v zimě neudržuje" a s protijedoucím autem se raději míjíme krokem. Najít tyhle cesty na Vysočině ostatně není až takový problém. Do cíle jsme dorazili o cca 1/2 hodiny dříve, v klidu obhlédli situaci a podiskutovali s dalšími chovateli. Mě osobně se ČT velmi líbí a to jak povahou tak vzhledem, takže když jich kolem pobíhala celá smečka, tak to bylo fajn. S focením to bylo horší, byla dost tma a to se potom černý pes fotí dost špatně. Navíc když kolem sebe skáčou jak na pérkách.

Vlastní soutěž probíhala vcelku poklidně a bez zádrhelů. Dokonce tam pobíhal i pán s kamerou a točil účastníky a to jak ty dvounohé tak i čtyřnohé. Snad dokonce pro nějakou televizi. Klubová výstava ČT má proti jiným tu výhodu, že zde je jen to jedno konkrétní plemeno. Vše jde tedy rychleji, lidé se docela znají, prostě pohodička. Naše "želízko v ohni" byla Belinka. Nemůže se dařit pokaždé, takže v třídě mladých čub skončila třetí z ... , no hádejte z kolika. Ano správně, ze tří. Alda nesoutěží, protože je mohutnější než by měl být, takže fandil Belince a snažil se vyhrabat nějaké myšky. To se mu sice nepovedlo, ale pěkně provzdušnil a vyplel přilehlý trávník. I když není standardní, tak se mi stejně líbil nejvíc.

Ještě krátká procházka, všechno sbalit a vyrazili jsme k domovu. Alda na svém oblíbeném zadním sedadle za řidičem koukal z okna a Belinka si zalezla pod sedadlo spolujezdce a spala. Zpět jsme jeli stejnou trasou, která, jen tak pro zajímavost, až do Jihlavy poměrně dost přesně kopíruje zemskou hranici Morava/Čechy. Po příjezdu domů psi vypadali spokojeně. To jsou skoro vždycky – hlavně když se něco děje a dostanou potom nažrat. No a já vyrazil natírat střechu chalupy.