1.11.2008 - Medzinárodná výstava psov Nitra - NITRACANIS 

Zřejmě proto, že České země začaly být Pavle, tak jako husitům malé, rozhodla se uloupit nějakou cenu na Slovensku. To, že se zůčastní i moje maličkost, jsem se dozvěděl dva dny předem. Pája měla totiž původně jet s někým jiným, ale osud tomu chtěl jinak a tak, věrná heslu:"ve dvou se to lépe táhne, zvlášť když mám na tahání tolik krámů", zmermomocnila mě. Tak konec konců práce kolem baráku máme tolik, že to může chvíli počkat - jeden den už v tom nehraje roli.

Vzhledem k tomu, že v cílovém prostoru jsme se měli nacházet v době mezi 7:30 až 9:30 a máme to přes celou Moravu, museli jsme vyrazit před čtvrtou hodinou ráno. Kupodivu se toto předsevzetí podařilo splnit a vyrazili jsme směr Slovensko. Již delší dobu obdivuji naše psy. Tedy obdivuji to, že je můžeme vzbudit třeba ve dvě ráno a ti jsou, při použití některého z "kouzelných" slov, okamžitě připraveni vyrazit a provádět lumpárny. Seznam "kouzelných" slov přikládám na konci těchto aktualit. Silnice byly prázdné, takže kolem osmé ráno jsme byli v Nitře a vláčeli jsme nutné propriety směr brána výstaviště AGROKOMPLEX. Výstavní sál byl již poměrně slušně zaplněn, našli jsme si místečko u našeho kruhu, vybalili všechny ty "nutné" věci a začali okukovat okolí. Pája vyrazila na výzvědy a já hlídal pséky. Pak už to šlo poměrně rychle. První byly Australští teriéři po nich Cairn teriéři a pak už byli ti naši čechounci. Pája, jako zkušená výstavnice, v pravou chvíli nachystala Belinku a vyrazily do kruhu vystavovat. No vyhrály a dokonce nějakého toho CAJCe. Chvíli mi trvalo, než jsem pochopil systém titulů u psů. Můj technicky zaměřený mozek by byl spíše pro nějaký jednodušší systém číselného kódu, kde by z čísla bylo možné poznat hodnocení, rasu a případně i další údaje, ale co nadělám.

Pravdou je to, že musím Páje uznat, že s sebou vlastně nic zbytečného netahá a s úpravou Belinky to také asi moc nepřehání. Rozhodně to mohu tvrdit po své zkušenosti z Nitry. Na našem stanovišti nás totiž postupně téměř zcela obklopili majitelé westíků. Pája to lakonicky komentovala slovy: "Jéžiš, westíci!". Nějak jsem to nechápal, ale po chvíli jsem pochopil a dal jí za pravdu. Zatímco my jsme Belinku den předem zbavili zapomenutých větviček a jehličí v chlupech na bříšku, vyšampónovali, vysprchovali a po menším boji i vysušili a učesali - celkem cca 3/4 hodiny a na výstavišti ji potom ještě Pája na nízké přepravce  trochu přičísla a šup s ní do kruhu, tak majitelé westíku kolem začali vztyčovat zvláštní rozkládací stolky se šibeničkami a pejsky česali a pudrovali a zase česali a zase pudrovali. West highland teriéři šli až úplně nakonec a přesto s úpravami začali zároveň s Pájou. Tak proč ne, každý se baví po svém. Já si westíky představil po hodinové procházce lesem a po několikerém přebroděním zabahněné kaluže, tedy po oblíbených činostech našich psů, a docela jsem se pobavil. Oni by se možná taky bavili líp než na tom stolku při pudrování.

Aldu sice nevystavujeme, ale na výstavy občas jede jako morální podpora Belinky. Je to starý profík, nic ho nerozhodí, ani lidé ani psové. Stará se sám o sebe. Pája říká, že by na výstavy měl dobrou povahu, mě se ale vždycky vybaví jeho systém "Gándý", kterým protestuje, když se mu nechce jít na vodítku. Prostě si lehne na bok a hotovo. Na této výstavě po něm pokukovaly dvě krásné fenky, já to tipoval na malamutky, ale Aldu jsem udržel. Jejich páníček by se asi divil choutkám našeho pejska.

Po úspěšném absolvování výstavy - BOBa Belinka sice nedostala, ale Pája byla celá nadšená i "jen" z CAJCe, jsme ještě utráceli nějaké zbylé slovenské koruny za dárky pro pejsky. Pája chtěla zejména pelíšek a to sice takový, jenž by šel narvat do pračky. Pejsci samozřejmě pelíšek měli, pokud se tomu tedy dá říct pelíšek, protože jednou jsem se na něj stočil já a Alda a Belinka a naše kočka. Prostě je OBROVSKÝ. A to je právě ten problém. Jednoho krásného dne se totiž naší kočce povedlo do něj udělat svojí "tuhou" potřebu. Normálně tuto prozaickou činnost kočky vykonávají až po důkladném rozhlížení zda je nikdo nevidí (tedy kočky si to jen myslí, že je při tom nikdo nevidí) a několikerém kradmém zkoušení, kde by to tak bylo nejlepší (obvykle v záhonu mrkve či petržele). Jenže tentokrát nebyl záhon ani bedýnka asi k dispozici a kočka usoudila, že měkký psí pelíšek bude to pravé. Psi, ta hovada hnusná nelidská prasečí, to z nějakého zvrhlého puzení sice okamžitě sežrali, ale kočka ten den byla tak nějak "na měkko" , takže tam zůstal nechutně smradlavý flek, psí snaze navzdory. Navíc se Aldovi potom povedlo do pelechu ještě vyblit a to už bylo na Pavlu přespříliš. "Koupíme nový pelech!" zavelela paní domu. A tak se v Nitře i stalo. Pelíšek jsme na zkoušku dali psům na zadní sedadlo auta, kde obvykle cestují a ti z něj byli přímo nadšení. Belinka se v něm chvíli válela na hřbetě a dokonce Alda si přesedl na něj a to jinak zásadně sedí v autě na druhé straně a čučí z okna na ubíhající krajinu.

Zhruba kolem poledne jsme vyrazili zpět. Jeli jsme stejnou cestou a po 4 hodinách dorazili domů. Ještě jsme si na oslavu zašli na večeři do jedné vynikající restaurace v sousední Polničce. Cestou sice máme jednu vyhlášenou restauraci ve Velké Bíteši, ale do té, po negativní zkušenosti z minula, už nechodíme. Do restaurace, kde se na Vás koukají jako na exoty a neví co s Vámi, když chcete jít do nekuřáků a kde neumí udělat pořádnou česnečku a zkazí i smažený sýr, opravdu chodit nemusíme. Zdi popsané hvězdami "šoubyznysu", které jsou jistě svou prací pro naši společnost obrovským přínosem to rozhodně nezachrání. Po tradičně vynikající večeři v Polničce jsme se stavili u Pájiných rodičů dát na Internet výsledky a pak už tradá zpět domů do Skleného. A co by to bylo za oslavu bez vynikajícího moravského vína - sáhnul jsem do lepších přívlastků a vytáhnul ze sklepa Rulandské šedé 2006 výběr z hroznů od Milana Súkala. No mňamka. Pejsci pospávali na gauči s námi, probírali jsme úspěšný den a bylo nám fajn. Idilka bohužel dlouho nevydržela, protože Páji volali ohledně fenky. Ta byla líná tlačit při porodu, takže Pája musela posléze ve dvě ráno z postele a snažení fenky podpořit. Místo aby jí majitelé drželi za tlapku a povzbuzovali ji slovy "tlač, tlač!" musela Pája nastoupit a pomocí veterinární magie štěňátka vypudit. Pro případné chytrolíny dodávám, že Pája pochopitelně po tom víně neřídila, ale majitelé si pro ni přijeli svým autem.

A to je asi tak všechno.

Na závěr slíbený seznam psích "kouzelných" slov:

- piškot

- granulky

- na!

- chceš ucho? kostičku? - v podstatě cokoli, důležitá je ta otázka "chceš?"

- tady, mňamka!

- hledej Páju!

- pudeme na výlet?

- je tam někdo?

- někdo de!

- šup, čurat!

Pár dalších obrázků  najdete zde.