ČECHOUNCI z VYSOČINY |
|||||
Loučení se sněhem
Začátkem března přišla obleva. Pája ji uvítala, já nadával a psům to bylo jedno. Zatímco Pája už se těšila na jaro, na procházky po loukách bez sněhu a na cesty do práce poněkud méně připomínající ledovou rallye - podle mě v březnu dosti naivní představa, tak já si poslední zimu užíval jako snad žádnou před tím. Částečně proto, že mi loni "vyndali" mandle což v kombinaci s pravidelnými návštěvami sauny znamenalo, že zima přestala být obdobím, kdy se potácím mezi nemocí a zdravím a dále také proto, že jsem loni zakoupil lyže a dost si oblíbil jízdu mimo stopu po okolních krpálech. A v téhle situaci přijde obleva. Naštěstí půl metru sněhu jen tak neodtaje a navíc ještě stihlo dosněžit dalšího čvrt metru. Ale i přes to jsme tak nějak začali cítit ve vzduchu jaro a tak jsme se vyrazili o víkendu rozloučit se se sněhem menší procházkou.
Pája chtěla přesvědčit Aldu a Belinku, aby zapózovali na hromadě sněhu. Jenže nějak neudržela rovnováhu a už ležela, Alda je záchranář, takže se jí vydal na pomoc. Belinka si nezůčastněně doplňovala nedostatek vlákniny konzumací větviček.
Alda nakonec zapózoval: "Teď mě foť, dělám jako že větřím jaro" . Belinka se snažila přes sníh vyčenichat nějakou myšku, pokud možno pěkně odleželou.
Přes noc stačil sníh umrznout, takže jsme se ani moc nebořili. Belinka si užívala výhody nejlehčího člena smečky a tak se nebořila prakticky vůbec. Jeď, Belis jeď!
A krátká přestávka na skupinové foto. Po snad šesti týdnech neustále zatažené oblohy se ukázalo sluníčko.
A nebyla by to Paní Kočka, aby nepřekvapila. Sluníčko si hned u vrat užívala i malá myška a Paní Kočka ji nepřehlédla.
Jedna z fází hry "Na kočku a myš" - fáze "Já se nekoukám, zkus utéct, já tě zase budu honit.". Obvykle tato fáze dlouho netrvá a následuje "A teď ti uhryznu hlavu". Takhle daleko jsme to ale dneska nenechali dojít a myš kočce zabavili. Po zevrubné prohlídce, zda není myška nevratně poškozená jsem kočku hodil domů a oslintanou myš posadil na původní místo na sluníčku.
Protože sníh ne a ne zmizet, vyrazili jsme na další loučení se sněhem následující sobotu. A tak zatímco já se snažil trochu projet dalším lyžařům stopu, psi se ji naopak snažili zničit - lumpové!
Jejich nejoblíbenější činnosti si užili dosytosti. A tak zatímco Belinka se už prohrabala skoro na trávu, Alda využil chvilky volna mezi hrabáním nor a důkladně se vyválel v závěji a hrál si na scepenělého psa.
Hrabte si jinde, obludky chlupaté!
A nakonec rada na přežití- nikdy nepadejte do sněhu s piškoty v kapse. Ještě že jsem měl čím se bránit.
Obrázky najdete také zde.
PS: Páje to neříkejte, ale já pořád doufám, že sníh vydrží ještě v dubnu.