Ráno, když jsem vypouštěl ven tu štěkavou část naší domácnosti, se mi pod nohama v protisměru proti psímu proudu mihla Paní kočka a vletěla do kuchyně. Na tom by nebylo nic až tak neobvyklého a jedná o dost odvážný čin, cpát se proti dvěma psům, kteří zuřivě štěkajíc hrnou se ven si po noci ulevit. Jenže Paní kočka se jen tak nedá a hrne se dovnitř se pěkně do teplíčka zašít a pospat si po divokých nočních potyčkách s okolní divou zvěří. Tentokrát se jí bohužel nejednalo pouze o to chrupkání v teple, kdy svinutá do klubíčka pospává až do odpoledne. Paní kočce se v rohu kuchyně povedla jedna velmi nechutná věc, snad proto, že tak spěchala dovnitř a už to nestihla venku. Po návratu se psy jsem to okamžitě našel a milou Paní kočku jsem za velkého řevu vynal mopem až ven. Pak už to jen uklidit a trochu vyvětrat.

Co kutí venku Paní kočka jsem netušil a bylo mi to jedno. My se doma zatím v klidu nasnídali a užívali si nedělního rána a podzimního sluníčka co nám šlo oknem přímo do kuchyně. Najednou "buch, buch!" za oknem vidím Paní kočku, jak se sedí na parapetu, buší packami do skla a čeká, až ji pustíme domů. Od ranního incidentu už jsem trochu "vychladl" , tak jsme ji pustili dovnitř. Paní kočka, jako by se nic nestalo, se nahrnula do ložnice a svinula se na mojí posteli. O chvíli později jsme přišli na důvod její suverenity, nechala nám totiž na parapetu okna, asi "na usmířenou", dva tlusté hraboše, zakouslé samozřejmě. A protože jsem asi řval ráno hodně, tak další dva nám nechala pro jistotu ještě na parapetu okna do seknice. Tím to považovala za vyřízené - "co sme si to sme si" a 4 hraboši jsou snad dostatečná omluva za tak malicherný incident, ne?

Tak to nevím, Paní kočko, ještě mi totiž dlužíte 60 korun za násadu toho mopu, co jsem přerazil ráno o stůl, když jsem Vás hnal ven.

Více obrázků najdete ve fotogalerii.

 zpět na začátek této stránky