Kterak Alíšek k bílému čumáčku přišel 6.3.2010
Kdo zná ČT asi už ví o jejich neuvěřitelné schopnosti sežrat cokoliv. Už jsme asi všichni zažili to, že si v klidu jdete někde venku po cestě a najednou na Vás padne takový ten zvláštní pocit "prázdnoty", pocit že něco chybí či je něco v nepořádku. Tak se zarazíte a najednou Vám to dojde: "Kde mám k sakru toho psa?!". Krátký vizuelní průzkum okolí Vám velice rychle odhalí Vašeho domácího mazlíčka jak, provinile po Vás pokukujíc, souká do sebe, s apetitem sacího bagru, nějaké svinstvo, na které by jste Vy nejspíš nesáhli ani v rukavicích. Polkne poslední kousek a vesele si běží dál cestou krkajíc za účelem lepšího trávení.
Nás tedy v přírodopise na základní škole učili, že o scípliny ponechané svému osudu se má postarat různá lezoucí a létající verbež, no a vida, stejnou práci odvede i čechounek.
Tak jako venku, tak i doma. Stačí se na chvíli otočit od otevřené myčky na nádobí a ČT provede rychlé předmytí. Máte-li dva či více psů, jsou schopni účinně kooperovat a vybrakovat koš na odpadky navzdory jeho údajně patentnímu zavírání.
Někdy jsou ovšem žrací choutky i k užitku. Zhýbat se pro spadlé kousky jídla je, ve společnosti ČT, zhola zbytečné. Jediné co naši psi zatím nechali ležet byl stroužek česneku. Dokonce i kolečko cibule se po zemi nekutálelo dál než půl metru než, v jednom z našich pažravců, nenávratně zmizelo. Takže si asi dokážete představit, jak dopadl kyblík se zbytkem jogurtu, postavený na podlahu a daný našim psům v plen. Obrázky ve fotogalerii
to dokumentují myslím dost jasně. Protože je Belinka na sebe teď hodně opatrná, ujal se hlavní práce Alíšek, ale nakonec tam něco, jako správný gentleman, Belince nechal.Bílé čumáčky tak měli nakonec oba.