A šel z nich strach 14.4. 2010
A šel z nich strach - no dobře, to opravdu přeháním :) Nicméně šťěňata se "dala do pohybu" a to doslova a do písmene. Začalo to potácivým pohybem s doširoka rozcapenýma nožičkama, jenž obvykle po několika krocích zakončilo tupé žuchnutí. Postupně se ale chůze stávala jistější a pejsci dokonce začali zkoušet i běh. Tedy zatím se to běhu moc nepodobá, ale k zemi to mají blízko, tak ať si to zkouší. Neberouce ohled na zákony gravitace a dynamiky bezstarostně skotačí a narážejí jak do stěn bedýnky, tak i jedno do druhého. Posledním hitem na poli štěněcích pohybových experimentů jsou pokusy o skok, jenž ovšem zatím vždy nekompromisně končí tupým žuchnutím na chlupatou držtičku. Štěňata teď připomínají hemžení opilých žab se zánětem mozku.
Co se týká akustické signalizace, tak tu již zvládla štěňata na výbornou. Z bedýnky se ve chvílích jejich aktivity ozývají nejen tupé nárazy do stěn, ale i poštěkávání, zuřivé vrčení (zejména když se perou Algol s Antarem), zoufalé kníkání toho, co je ve skrumáži zrovna dole a často i zvuky silně připomínající návštěvu pavilonu opic či výběh miniaturních oslíků. Zatím poslední částí štěněcího repertoáru bylo pondělní vytí jednoho ze škrčků a to včetně zvednuté hlavičky. Na Belis či Aldu to tedy nemělo, ale pár bodů za snahu dáváme.
Poměrně vysokou úspěšnost mají štěňátka s loužičkami. Ty se jim většinou povedou udělat na pleně, kterou jim Pája nastražila u jedné stěny bedýnky. Je sranda sledovat takového Algola, který se probudí, za našvaného pokníkávání se dovlní na záchodek, udělá loužičku, pak se, za stálého nadávání, odpotácí zpátky do pelíšku, padne vedle brášků a spí dál.
Ani se moc nedivíme Belince, že už se raději zdržuje převážně mimo bedýnku. Jakmile se totiž ocitne v dosahu svých potomků, tito se k ní na nejistých nožičkách rychle dopotácejí a následuje nekompromisní vycucání spojené ještě s kousáním kam jen dosáhnou. Štěňata hryžou do všeho a do všech. Naštěstí mají dohromady zatím asi 5 zubů, takže to ještě jde.
Pravda je, že od jakéhosi "bezduchého hemžení" přešli pejsci do stádia "částečně cíleného hemžení". Např. dříve když jsem fotil si foťáku nevšímali. Teď, když jim dáme foťák nebo ruku do jejich dosahu, okamžitě se na to sesypou a hryžou a škrábou a kníkají a vůbec provádí samou neplechu a lumpárny.
Z pejsků se teď stávají velcí cestovatelé. Protože se nemůžeme každý den v péči o ně střídat (Pája dopoledne před prací a já odpoledne po práci), tak jezdí někdy s Pájou do Žďáru, kde je pak hlídají Pavliny rodiče. Naposledy se stalo, že ze "žďárské" bedýnky, která je nižší než "sklenská" bedýnka, vylezli na podlahu a rozlezli se, v nestřeženém okamžiku, po celém obyváku. Belinka seděla uprostřed místnosti jak hromádka neštěstí a nevěřícně koukala. Jak Pája vstoupila do místnosti, štěňata se za kníkotu a štěkání "seběhla" ze všech koutů k ní.
Tak jsme zvědaví, co nás ještě čeká :)
Více obrázků najdete ve fotogalerii.