Jinak než "malinkatí kreténi" snad jejich chování ani popsat nelze. Nožičky už zvládají poměrně dobře, to zase ano. Cupitají a skákají a na krátké vzdálenosti jsou schopní vyvinout zákeřné zrychlení. Ovšem ta koncovka! Dva se perou a třetí, jako šílené neřízené chlupaté torpédo, narazí přímo do peroucí se dvojice a už se po zemi válí kňučící, vrčící a zuřivě štěkající hromada tří psů. O nějakém inteligentním postupu nelze hovořit ani v případě, kdy sedícímu Aldovy jeden okusuje obojek, druhý skáče, aby mu dosáhnul na ucho a třetí se Aldovi v rozběhu zakousne do ocasu. Kočky prchají do vyvýšených poloh okamžitě po spatření černých nezbedů a Belis při průchodu kolem vypadá jako kometa, která za sebou táhne vesele poskakující vlečku ze tří pejsků. Pejsků, kteří neví, zda mají Belis kousat nebo vysosnout, takže raději přecházejí plynule z jedné fáze do druhé. Belinčin, již dříve zoufalý pohled, se stal ještě zoufalejším.

Popis vzájemné interakce štěňat a Aldy by byl na delší dobu. Zatímco Belinka si prostě vyskočí na gauč mimo jejich dosah a je ráda, ž je ráda, tak Alda prostě není zvyklý někomu jen tak uhýbat. Nejdříve byl Alda ve fázi "mám nové hračky". V této fázi mrňata postrkoval nosem po zemi, honil je a vzájemně se s nimi vyštěkával. Když se do nich pustil, tak to bylo jako když hodí kouli do kuželek. Chlupaté "kuželky" se kutálely po celé místnosti zoufale šermujíc krátkými tlustými pahýlky kolem sebe ve snaze udržet alespoň náznak rovnováhy. Jenže štěňata jsou tři a útočí ze všech stran a rozhodně nehrají fér - hryznou do nejbližšího místa, které se jim dostane nadosah. Takže Alda přešel poměrně rychle do fáze druhé a to sice fáze "vrčení a ukazování zubů". Jenže štěňata jakékoliv varovné náznaky zcela ignorují a ukázat na ně zuby znamená ohrnout pysky a do ohrnutého pysku se kouše ještě líp. Takže teď je Alda ve třetí fázi, kdy se snaží omladinu ignorovat a držet hlavu co nejvýš. Moc se mu to ale nedaří.

Jak jim rostou zuby, tak hryžou do všeho a do všech. Elektrické šňůry jsme zvedali již minulý týden a ponožky teď nacházím většinou na podlaze oslintané a vytahané do velikosti 14, jak se o ně malí smradi na podlaze tahají. Že Vám ukradnou pantofle a ještě Vám na útěku vesele zamávají ocáskem, to by ještě šlo, že se ale nedávno servali na podlaze o několik kilogramů těžkou fotobrašnu, se kterou zuřivě cukali, to už mě zarazilo. Ale jinak jim stačí kus kartonu a s ním si vyhrají, jen kousky lítají.

Pejsci také začali fušovat i do návrhů interiéru našeho bydlení a to když nás zoufalý kníkot zpoza gauče před pár dny upozornil na to, že se jeden z prcků zasekl mezi gaučem a stěnou a to v poloze na zádech a tak dokonale, že nemohl ven. Takže jsme gauč, k velké radosti štěňat, museli ode zdi trochu odtáhnout a teď každou chvíli slyšíme procupitání malých tlapek vzniklou cestičkou za gaučem. Obvykle to končí tupým nárazem hlavičky do spodní části topení a kvíknutím. To je ale nikdy nezastaví a za chvíli cupitají v opačném směru. A občas se stane, že nožičky cupitají z OBOU stran a uprostřed najednou TUC!, jak do sebe narazí hlavami. Že potom následuje zuřivá bitka netřeba snad vykládat.

Denní režim mají jednoduchý. Vstávají kolem páté ráno, kdy nám šrábáním na stěnu bedny štěkotem a kníkotem dávají jasně najevo, že je čas vstávat a věnovat se jim. Když nestačí běžný řev přidají prostě velmi zdařilou napodobeninu vytí. Naučili dokonce Páju vstávat před šestou ráno a to je co říct. No a pak vždy několik desítek minut horečnaté aktivity a pak několik hodin spaní.

Zkrátka a dobře, je to verbež.

Více obrázků najdete ve fotogalerii.

 zpět na začátek této stránky