ČECHOUNCI z VYSOČINY

  Zpět na aktuality


 

 

 Kemp vyjících psů  7. - 9.5. 2010 

Rok se s rokem sešel a opět se sjeli chovatelé ČT z celého světa na klubovou výstavu. Protože se tato letos přestěhovala z jižních Čech k nám na Moravu, tak jsme nemuseli ani jet nijak daleko - Kemp Velkopařezitý je od nás skoro "co by kamenem dohodil", tedy pokud někdo hodí 60 kilometrů. V pátek odpoledne jsme tedy nabrali Bohdanu Drápalovou (přijela do ZR vlakem) a to včetně 3 jejich čubin, k tomu jsme na zadní sedačku přimíchali našeho Aldu a už jsme si to hasili směr Řásná. Belinka letos nejela, byla po těch štěňátkách taková nějaká nešťastná, tak jsme ji nechali doma.

Cestou jsem navigoval a volil již tradičně tu nejkratší možnou trasu, tedy nejkratší bez toho, aby cestou hrozila srážka s pokojně se pasoucím mamutem či riziko toho, že nám komando šílených veverek ožere stěrače. Je ovšem pravda, že v některých dědinách na nás lidé koukali dost divně a nevíme proč. Bílý "pozdrav" od kachny (nic menšího než kachna to být prostě nemohlo), který se rozplesknul snad po polovině kapoty, jsem už umyl, tak fakt nevíme na co čuměli. Po osmé jsme dorazili do kempu a ubytovali se. Nějak jsem neměl náladu na společenské akce a tak o mě bylo rozhodnuto, že budu hlídat psy. Copak Alda, ten se na mě namáčknul pod deku a spal, ale čubiny Madla, Anče a Leta seděly svorně na chlupatých zadcích u dveří do chatky a úporně kňučely. Občas nasadily na vytí, to jsem je ovšem už okřikl. Ve chvíli ticha, jenž následovalo, jsem z okolních chat slyšel tlumené vytí ostatních opuštěných psích duší. V okolních obcích, zejména v těch co byly ten večer po větru od kempu, se jistě ještě dlouho budou vyprávět strašidelné historky o nočním vlkodlačím vytí. Tento cirkus pokračoval ještě hodnou chvíli po půlnoci, kdy se do chatek začali navracet páníčci a vytí udělali rázný konec.

Ráno jsem shledal, že jsem se vyspal poměrně dobře. Navzdory Aldovi - postelovému norníkovi a navzdory dece, kterou by se bez problémů přikryl snad jen beznohý trpaslík. Ostatní dvě účastnice se nakonec také vylouply z postelí, takže jsme vyrazili do soboty. Pozorně jsme si vyslechli přednášku o standardu ČT. Exhibice se zůčastnil dokonce Alda a to když chtěli na někom ukázat některé vady vzhledu. Jeho ani nás to nijak neuráží, proč taky. Na honění koček či vrtání děr nasazení ocásku rozhodně vliv nemá a koho si každý nejraději poplácá? Stejně našeho Aldu :) standard nestandard. Odpoledne se pak děla ukázka úpravy srsti, bonitace, Memoriál Josefa Bierhanzla a zřejmě dosti divoká členská schůze KCHČT. Já jsem většinu akcí proseděl na verandě naší chatky ve společnosti knížky, čtyř našich psů, které jsem opět hlídal a ve společnosti další dávky vytí z okolních chatek.

Neděle se nesla ve znamení soutěží a odjezdů účastníků domů. I my si zasoutěžili (Bohdana s Ančou) a k domovu vyrazili. Cestou v ZR nabrat a bouřlivě se přivítat s Belinkou (ta z toho byla tak vzrušená, že se pak poblinkala doma pod lavicí) a našimi štěňátky. Další schůzka chovatelů ČT se konala o hodinu později o pár desítek kilometrů dál od kempu a to u nás doma ve Skleném. Zde se, na zkouknutí našich štěňátek, sešly další dvě chovatelky, takže v naší kuchyni nebylo potom, pro samé čecháčky, kam šlápnout.

Večer jsme se ještě šli trochu vyvenčit na louku za chalupou. Tedy šli je zavádějící pojem. Spíše to připomínalo demoverzi cirkusu. Belis okamžitě vyrazila na "lov" sousedovic čivávek a Alda se nechtěl dát zahambit. Takže podél sousedovic plotu lítali a řvali dva psi, naprosto ignorující vzteklé volání a pískání páníčků (tedy nás). Do toho jim zuřivě odpovídalo cca 5,5 čivavy. Štěňata zase postup jednoznačně brzdila svým neustálým loudáním. Jedno hnalo kočku zpátky, další dva se vzájemně prali snažíce se do pranice zapojit další naši kočku. A mezi tím my s Pájou nevědouce, zde máme řvát na zešílevší A+B kombinaci či ponoukat štěňátka k vyššímu výkonu. Nakonec jsme, po asi 10-ti minutách, ušli těch 150 metrů na louku. Zde se démonci chvíli honili s velkými psy a zase domů. Opět skupinový řev s čivavami a opět loudání. A pak už jen večeře s trochou vína na oslavu toho, že jsme zdrávi objeli všechny pasoucí se mamuty.

A ty stěrače už stejně za moc nestály.

 

Více obrázků najdete ve fotogalerii.

 

 zpět na začátek této stránky