Kuci kuci kucí, teď už mínus 1 15.5. 2010
Tak máme o jedno štěňátko doma méně. Před schvílí jsme se vrátili z Příbrami, kam jsme vezli prvního našeho kluka - Antíka. Pocity máme smíšené. Na jednu stranu jsme rádi, že to doma trochu "prořídlo". Tedy ne že by naši "kuci kuci kucí" byli nějak nesnesitelní. Naopak, je s nimi velká sranda. Jenže přece jenom času máme omezené množství a když ho věnujeme štěňátkům, tak zanedbáváme trochu Aldu a Belis a to nemluvím o kočkách. Je to ale prostě přirozený běh věcí, že si štěňátka hledají nové pány a tak se i Antík musí postavit na svoje tlapky.
Takže jsme dneska ráno naložili Antíka a Aldu s Belčou do auta a vyrazili na cestu do Příbrami. Cesta byla dobrá, přece jenom v sobotu ráno toho tolik nejezdí, takže to pěkně ubíhalo. Brzy dopoledne jsme dojeli do Příbrami a bez větších problémů dorazili i k domku budoucích páníčků. Příjemní lidé, celí natěšení, měli nachystaný pelíšek a spoustu hraček (které Antíkovi hned začal krást Alda). Antík byl hned jako doma, proháněl se a čenichal všude, nakonec si zalezl do svého nového pelíšku, trochu ho ohlodával a pak spokojeně usnul. My zatím popsali a vyplnili spoustu různých papírů a zodpověděli pár dotazů. Po hodině a půl si šel Antík vyzkoušet, jak se mu bude čurat na jeho novém dvorku a my se rozloučili s Antíkovými pánečky a vyrazili zpátky k domovu. Myslíme si, že se u nich bude mít dobře. Příbram je dost velké město, ale Antíkova nová rodina bydlí v pěkné klidné části a hned u domu mají malý parčík. Vypadali opravdu sympaticky a nadšeně, tak se snad vzájemně shodnou. Byli by jsme moc rádi.
Cestou zpátky si Pája trochu pobrečela a mě bylo také všelijak, ale jak už jsem psal, tak to prostě chodí a hlavně, že se dostal k hodným lidem a do pěkného prostředí. Cesta proběhla opět v klidu a protože jsem navigoval, tak jsme chvílemi využívali už dosti odlehlé silničky.
Doma jsme byli bouřlivě přivítáni zbylými štěňátky, až se z toho vzušení rozškytala. Mínus 1 se zatím moc neprojevilo. Zrovna tu lítá Belis a jako pořklá se honí s oběma "sirotky" po seknici. Všichni tři štěkají jako šílení a vzájemně po sobě chňapou. Alda se válí na gauči a nezůčastněně na to kouká. Takže všechno je vlastně při starém.
Tak hlavně aby se Antík měl dobře. Podle mě bude jako Alda, takže přilehlý parčík jistě brzy pozná jeho přičinlivý rypáček.
Více obrázků najdete ve fotogalerii.