Kterak pejsci kočku sníst chtěli aneb Pohádka krátká, však krvavá 25.5. 2010
Žil byl kdes pes běs. Spíš čuba než pes, však běs. Ta řádila jak pořklá dřív i dnes. Co na zem spadlo, to na hromadu hned snes. A sežral.
Pak na cestu se vydala, ač vzteky kopala, ta čuba nohama. To aby štěňátka povila, do dalekých krajů se vydala. Pak z čuby sudu zvící štěňata padala a mocně sosala.
Ti malí pekelníci rostli jak z vody bříza, tak jako zduřelá hypofýza. I do zahraničí jim byla chystána víza. Tak jednoho už odvála na západ bríza a další dva čekala cestovní kríza.
Tak doma ostávali a všechno tam okusovali, na slušnost nehleděli, jen hryzali, smrděli a strašně řvali.
Tu vstoupí kočka Týtý, kočka nekňuba. A v hlavičce své malé čímsi se zabývá. Však na psy narazí a to s ní zamává.
Psi s řevem mohutným na kočku běží, ta uniká však stěží. Už v koutě lapená se vztekle ježí, však psi pekelní ti neví, o co běží. Jen ať ten divný pes klidně prská a chlupy ježí.
Tak hrýzti kočku počali a chlupy uši ocas jí trhali. Kočka vříská vztekem a nevolí. A psi? Ti nepovolí.
To kočce trpělivost došla. Musela, jinak by na psy snad pošla. A tak skokem plavným mezi démony cestu si našla a drápky v letu po hřbetě se jim ještě prošla.
A tak končí pohádka naše pohodou. Malí grázlíci nevzali si poučení ani náhodou. A kočka dál psi provokuje a když jí hryžou, vzteky vyje.
Více obrázků najdete ve fotogalerii.