Když ufona lapají, pěkně mu spílají 11.8.2010
Zda jsou či nejsou na Zemi ufoni je věc nejistá. Někteří jedinci by se tvrzení o existenci ufonů smáli až by jim tykadla zhnědla. Těmhle posměváčkům by ale zmrzl úsměv na rtech (a děsem zmodrala tykadla) kdyby viděli, co chytila žďárská městská policie na jedné křižovatce poblíž centra města. Jakési stvoření podivné - malé, chlupaté a samá noha, které disponovalo ušima velikosti menších radarů. Nic jiného než ufon to prostě být nemohlo. Příšerka se motala po silnici a relativně úspěšně řídila místní dopravu. Po odchytu se strážci zákona usnesli, že verbež jako politici, ufoni a podobně nepatří do jejich kompetence a briskně to přehodili na Páju. A Pája, duše dobrá, ufona vzala k nám domů.
Mé prvotní pokusy o komunikaci, které sestávaly zejména ve vyťukání prvních 10-ti prvočísel prstem na ufonovu hlavu, hanebně selhaly. Také počítačová mapa hvězdné oblohy ufonovi zajímavá nepřipadala. Jediné co jsem z něj vymámil bylo nezávazné "ňau" a jinak nic. Co mu ovšem přišlo velmi zajímavé byl kočičí záchodek v hale. A když jsem viděl ufona sedícího uprostřed kočičího záchodku, kterak poulí oči, pochopil jsem, že z nějaké vzájemné výměny informací asi nic nebude.
Naši psi byli ovšem z ufona naprosto nadšení. Hlavně tedy Alda. Postrkoval ufona po gauči i po podlaze čumákem a pucoval ho jazykem hlava nehlava až se ufon, díky Aldově snaze, dosti naježil. A tak to šlo několik dalších dní. Ufon se cpal kočičími granulemi jako by nic lepšího nikdy nejedl, chodil dělat různé tajné věci do kočičího záchodku, štval naše kočky, které na něj nenávistně syčely a Pája zatím vyvíjela aktivitu po dědině až se jí po cca týdnu podařilo ufona umístit k jedněm sousedům, kterým napovídala, že se jedná o kotě.
Možná si pro ufona jednou někdo přiletí, ale vzhledem k tomu, že je u nás na dědině v každé druhé chalupě flinta, tak nevidím případnou záchrannou misi létajícími talíři jako šťastný nápad. No, čas ukáže.
Více obrázků najdete ve fotogalerii.