ČECHOUNCI z VYSOČINY

  Zpět na aktuality


 

 

 Vosa a hérečka  5.9.2010 

O tom že dokáží být čecháčci pěkně vyčůraní a dokáží zahrát mistrovské scény, tak o tom snad nemá pochybnost nikdo, kdo je chová déle než týden. Jak se dokáží zoufale ploužit a neustále zpomalovat a zpomalovat svoje šourání, když mají jít do sprchy nebo někam jinam, kam se jim ale opravdu a zoufale nechce. Náš Alda je na tohle specialista. Plíží a zpomaluje a nakonec padne na bok, vytrčí nožičky k nebi a dělá jako že zcepeněl. Až mě někdy napadá, že je vlastně živoucím úkazem toho starověkého pokusu, v němž nemůže zajíc nikdy předběhnout želvu. Ovšem jakmile se jedná o něco co chcou dělat, tak by člověku nohy podrazili, jak se na to hrnou.

Někdy má jejich hérectví až tragikomickou příchuť. Jako třeba tuhle neděli odpoledne. Pája že vezme psy na procházku. Takže pobrali, co je k takové procházce třeba, a vyrazili. Netrvalo to snad ani minutu a slyším je v kuchyni, že jsou zpátky. Termín "slyším je v kuchyni" zdaleka nevystihuje ten srdcervoucí psí nářek co jsem z kuchyně slyšel - Belinka, duše hloupá, šlápla na vosu. Pája ji donesla v náručí a na noze se Belině ještě plazila zpitomnělá vosa. Vosu jsem promptně pantoflí zbavil jednoho rozměru a jako 2D obrázek jsem ji vyhodil do odpadků. Co dělala ale Belis kvůli jednomu žihalu se snad ani nedá popsat. Na třech nohách odskákala pod stůl kde naříkala a naříkala, jako by jí na nože brali. Naříkala a vyčítavě se po nás koukala, co že jsme jí to udělali. Prostě scéna hodná rozmazlené hérečky. No, my nic Belí, to ta vosa nebo asi ještě spíš ta hloupá čuba co na chudáka vosu šlápla, že?

Nakonec jsme Belis trochu uklidnili. Pája jí tlapku namazala nějakým veterinárním lektvarem a pak jsme jí nalákali do jejího pelíšku, kde se konečně trochu uklidnila a jen se chvílemi třepala hrůzou z přestátého zážitku. Zajímavé je, že když večer přišel čas na granulky, tak běžela jako by nic. Jak si ale všimla, že ji pozorujeme, tak inkriminovanou nožičku hned zvedla, jako že jí pořád bolí. A po celý večer, zatím co se vzpamatovávala z traumatického zážitku válením na gauči, stačilo kolem ní přejít a už k nám natahovala nožičku, že jí bolí a že s tím máme něco dělat.

Druhý den už bylo všechno v pořádku a Belinka se snad příště bude víc koukat pod nohy.

 

 

 zpět na začátek této stránky