Myška (přesněji řečeno Hraboš polní - Microtus arvalis) 18.9.2010
Alíškova schopnost hrabat je takřka neomezená. Může být sebeztahanější, ale jakmile se mu z nepřehledného lidského blábolení vynoří známý termín: "Je tam myška? Alíšku myška!", tak začíná hrabat až drny (hlína, štěrk, kusy betonu) lítají. Od něj tuto pochybnou, nicméně pro něj zřejmě velmi zábavnou, činnost pochytila i Belinka.
Není tedy divu, že když jsme letos zase vybírali brambory, tak se psi opět předvedli. Lítali po poli, čumáčky u země, co jim jen jejich krátké nožičky stačily. Oba sice "lovili" myšky, ale úspěch měli nevalný. Nakonec jsem to už nevydržel a na jednu myš, ještě zmatenou z toho, jak se z ní v jedné vteřině průjezdem traktoru stal bezdomovec, jsem je upozornil. Psi se k ní nahrnuli, jen se zaprášilo a myš ve vteřině zmizela. Psi se pak rozběhli a ve zvětšující se spirále pobíhali kolem a hledali a čenichali další myši. "Tak ta už to má za sebou", řekl jsem si. Pak mi to ale nedalo a šel jsem se na místo boje podívat. A co myslíte? Myš tam pořád seděla! Přikrčená a vyděšená pod kusem bramborové natě, ale v pořádku a jediná známka přítomnosti našich myšilovů byl hluboký otisk psí pracky těsně vedle ní. Ti naši magoři přes ní jen přeběhli jako stádo slonů.
Pro mě nemá taková myš žádného využití, tak jsem ji tam nechal sedět. Být tam ale naše Paní kočka, tak myš nemá šanci. Když někdy vidím její brutální efektivitu, kdy ve zlomku vteřiny přiskočí k myší díře, strčí do ní celou packu a vytáhne z ní drápkem myš aby si jí, ještě vřískající a mrskající se, odnesla někam do klidu, kde si s ní pěkně pohraje, tak se musím neohrabanosti našich pejsků smát.
Ale co, granulky (granulky - další našim psům známé slovo) jsou stejně lepší, že Alí Belí? Ale né, to sem nahlas říkat neměl ...