I když, ono to s tou zimou zase tak špatné není. Alespoň já se na ni tedy těšil už někdy od půli léta. Od léta, kdy sem celé týdny kopal a kopal kubíky hlíny a do v zniklých děr zase vracel štěrk a kamení a občas i nějaký ten beton. Tato nesmyslně znějící práce měla za účel vybudovat základy a podlahy pro venkovní přístřešky - garáž a kolnu. Konec konců v létě je světlo i 16 hodin denně, tak proč by člověk měl dělat jen těch 8 v práci, že? Takže jsem se dobře bavil od jara až do podzimu - pod střechou sme to měli začátkem listopadu. Pája se zase bavila nakupováním serepetiček pro další přírůstek do naší rodiny a zvykáním si na svoji čím dál tím větší podobnost se soudkem. Na nějaké větší procházky se psy tak zbylo víc času vlastně až na podzim.