To už jsme s Pájou ale zase tolik nevnímali, protože 18.ledna došlo k další změně, kdy se nám večer narodila dcerka Evička. Takže Pája byla asi týden v nemocnici a já tam za ní vždycky alespoň na chvíli navečer jezdil. A následující pondělí jsem si je, jako novopečený hrdý otec, obě přivezl domů. První si mimino přišla očichat kočka Týtý a nějak chudák hned nevěděla kam ho zařadit, jestli má utíkat nebo lovit či se lísat. Zatím to Týtyna moudře řeší totálním ignorováním, jen ta postýlka, kde se před tím mohla dle libosti vyvalovat a pospávat, už není volná.

Protože jsem měl plné ruce práce se slaměným vdovstvím, tak by psi museli být doma sami přes deset hodin. To by to dopadlo, že? Tak jsme je nechali u Pavliných rodičů v ZR. Oni je rádi pohlídali a mě ubylo starostí. Změněné "bezpsí" situace hned využil kocour Býba. Pomalu ale jistě se stává ochočenější a ochočenější a tak jsem ho zkusil nalákat do kuchyně a do seknice. Kupodivu se dal, jen nakukoval, jestli se na něj odněkud nevyřítí naše zdivočelá psí dvojka A+B. A když byl všude klid, tak najednou bylo všude plno Býby. Poslední dva dny klidu si za mnou vyskočil i na gauč a dokonce se nechal česat hřebenem! To už je tedy úspěch. Návratem Páji, sviště a našich psích úderníků se situace vrátila k normálu, kdy Býba polehává v hale a otravuje každého, kdo jde kolem (mimo psů, pochopitelně).

A aby těch změn v lednu nebylo málo, tak se zase začal sypat sníh a když tak koukám z okna, tak možná vyrazím na lyžovačku. Schválně, překonáte někdo tenhle náš leden?