Dokud to bylo malé a kníkalo to pod Belinkou nebo to hryzalo Aldu do zadku, tak to bylo v klidu. Ani vytí a štěkot malých příšerek o páté ráno nám nevadilo. Pak ale přišla doba, kdy jsme se s nimi museli rozloučit a to už bylo horší. Naštěstí šli všichni tři naši kluci ke správným páníčkům. Občas si ještě teď, třeba když hledáme nějakou jinou fotku v naší rodinné databázi, prohlédneme pár obrázků našich štěňátek. Jak postupně přešli ze stádia - nesměle se batolíme, do pozdější fáze - děláme OPRAVDU jako dobitek (záměrně měkké "i", protože při tom tloukli hlavou o topení).

Někdy se o lidech říká, že jsou "páni tvorstva", (teda říká se to o mužích, ale nechci být nařknut ze sexismu). To neznamená, že by jsme byli snad v něčem výrazně lepší než jiní tvorové a potvorové. Znamená to to, že máme svůj osud ve vlastních rukách a sami rozhodujeme co s námi bude a kam půjdeme. Takové štěstí psi nemají a tak nás dvojnásob těší, jak dobře naše první štěnátka dopadla.

Za poskytnuté fotografie a průběžné info o Antíkovi, děkujeme rodině Čadových do Příbrami. A zase za čas se těšíme na další zprávy.