O zpestření se v půli procházky postarala Pája, která si sedla na pařez s mimčem, že nakojí. To ještě netušila, že místo kolem pařezu slouží za sídliště i partě pěkně tuhých mravenců. Ti se jen tak nedali, takže Pája rychle vyklidila bojiště a to k pařezu vedlejšímu, mravenců prostému. Naštvaní mravenci tam ještě dlouho pobíhali, kopali vztekle do jehličí a nadávali.

Zajímavé je, že Alda se obvykle loudá po pár kilometrech někde vzadu a Belinka pobíhá daleko v předu. Pár posledních procházek se ale Alda prezentuje jako ten zdatnější a tak to bylo i procházku tuhle. Po asi 5-ti kilometrech už se Belinka držela pěkně nás a byl to Alda co byl pořád vepředu a ohlížel se po nás a "Kde ste?" a "U psí nohy sakra poďte!".

To ovšem neplatilo, když pejsci narazili na místo, kde nějaké zvíře přeběhlo cestu. To začali, bez ohledu na únavu, běhat tam a zpátky a už se hrnuli do lesa a s čumáčky u země sledovali stopu. Dá to vždycky hodně práce je odvolat, protože samozřejmě dělají, že neslyší. A ještě víc práce potom dá z nich doma vytahat nachytané větvičky.

I přes peripetie s drzou až vyzývavou zvěří jsme dorazili v pořádku domů a už se těšíme na další procházku. Snad už nenasněží.