Belhurka a sedm skřepaslíků 1.6.2011
Žila byla, někdy i někoho bila a občas také blila, Belhurka. Belhurka byla typická princezna. Malá, štíhlá, blond s rajcovníma hnědýma očima, nožek malých-cupitavých, chrupu bezvadného a dechu voňavého. *
Na parádu však nedbala, jak už to tak u krásek od přírody bývá. Stačil jí jen jednoduchý náhrdelník a občas se navonět vůněmi striktně přírodního původu. **
U stolu chování vybraného. Nestalo se nikdy, že by pokrm nabízený odmítla či nad ním ofuňovala, často sama sběrem plodin prostých venku stravu svou doplňovala. ***
Tak i ve společnosti chovala se vzorně, vždy v pozadí až upejpavě a tiše hovořila. +
Všechny tak překvapilo, když povila sedm skřepaslíků. Záhada to byla, mudrce slavné sezvali, ale žádný nevěděl jak se to státi mohlo. ++
Belhurce tak krušné časy nastaly. Ti skřepaslíci strašní zle ji trápili. Spát nedali jí ve dne v noci a hemžili a kníkali.
A jak pohádka dopadne? Zbaví se Belhurka skřepaslíků? Uvidíme.
* no, ehm, k tomu dechu. Tak není to takový smrad jako u kočky, ale jarní kvítí to tedy zrovna také néni.
** jinými slovy, vyválet se ve všem a čím je to nechutnější, tím líp.
*** dojede kdejakou mršinu, hyena by to už nežrala.
+ naposledy honila za mohutného řevu kolem chalupy sousedovic kluka.
++ tak my to tedy víme dobře, sme jí Beerečkovi tři drželi.
Další obrázky najdete ve fotogalerii.