A teď vážně. Už nám bylo líto Belinky, protože 7 štěňat, to je spíš na závodní vývařovnu než na jednu malou sučku. Takže jsme začali přikrmovat co nejdříve.

K tomu, že už by asi šlo začít zvykat prcky na pevnou stravu, nás přivedlo několik věcí. Tak předně to, že, asi 3. den po "rozkoukání", se skupinka štěňat téměř poprala s Belinkou o kostičku. Ta si ji uhájila jen s nasazením nejvyššího úsilí. No dobře, trochu přeháním. Prostě se v pelíšku otočila a na ty největší "bojovníky" si sedla. A když se jedné mátoze, tuším že to byla Berenika, povedlo samou chtivostí po jídle převrátit Belinčinu mističku jen proto že byla cítit granulkama, nebylo už na co čekat.

První krmení divé zvěře masovou konzervičkou dopadlo dobře. Dokonce "následky" byly pěkně tuhé. A Belince ubylo trochu starostí s tím, jak uživit rozsáhlou rodinu.

A o tom, že po našich "dravcích" dojela večeři do posledního kousíčku a vyšúrovala štěňátka jazykem do čista, se snad ani nemusím zmiňovat.