Tři z raubířů si přijeli jejich budoucí páníčci už vybrat (1x Čechy a 2x Morava) a další se k nám chystají. A pokud nikdo neodřekne, tak už žádný volný není! Když jsme viděli to hejno, které Belinka povila, tak jsme měli strach co s nima budem dělat. No a vida, jen se po nich zaprášilo.

Život s pejsky je vcelku jednoduchý. Po páté ráno začínají den štěkotem a občasným vytím (velmi chabé intenzity). Nesmí samozřejmě chybět tupé nárazy chlupatých hlaviček do stěn bedýnky a kníkot momentálně zašlapávaných jedinců. Stačí sebemenším zvukem dát najevo, že už někdo vstal a rambajz mírné intenzity se změní v řev sedmihlavé saně, která se právě dozvěděla, že se od příštího měsíce daň začne platit "per capita". Nicméně granulky je velice rychle uklidní a tak je místo řevu slyšet jen chřoustání a mlaskot. Mezitím je potřeba vyměnit z noci pobobkovanou a pročůranou savou podložku a také dát novou vodu do mističky. Jak se štěňátka nacpou, tak na ně přijdou roupy a bedýnka je na ně už malá, takže je z ní vypustíme ven. Pejsci si pak lítají po kuchyni koupelně a seknici a dle libosti se perou, cupují psí uzlíky, ponožky, plínky, různé Bibinčiny hračky, prostě věci, které se v každé normální domácnosti vždy válí po zemi v hojné míře. Do toho lítají ještě Alda a Belinka. Belinka s cílem se sedmi neřízeným torpédům vyhnout a Alda se s nimi zase pro změnu honí. Tak to jde asi hodinu, než se pejsci stanou tak utahanými, že začínají při pranicích usínat. To je pak nanosíme do pelíšku, kde si pár hodin pospí. A pak to začne znovu :)