Tak já ho, bobečka malinkýho, k jeho spokojenosti nosím na procházce v náručí, aby se nám to štěnátko neunavilo a on ujde 5km!!! Tuto podstatnou informaci jste mě zatajili! No je fakt, že včera už se ošíval a statečně s Etkou šlapal skoro celou cestu. Drží se jí jako klíště. Pěkně bok po boku, kam Etka, tam Beda.

Ted mě leží na stole před klávesnicí a čekám, kdy mě kousne, že ho pomlouvám. Ale to asi nehrozí, protože právě usnul, ale sakra blbě se tak píše.

Den ode dne se lepší jejich vztah s Etkou, lépe řečeno den ode dne ho víc bere na vědomí. Občas ho postaví do latě, ale budulínek je splachovací, vycvičený kočkou Týtynkou, takže se jen otřepe a už jde otravovat znovu. Dnes poprvé jsem se ráno vzbudila, a spaly na jedné straně mé 140cm široké postele, nicméně Etka zatím nechce polevit ve svém privilegiu a usínáme tak, že 1/3 zprava má naše miminko (proč ti psi chtějí všichni spát napříč postele jsem fakt nepochopila), hlavu pěkně na mém rameni, menší prostřední 1/3 postele mě milostivě nechaly, potvory jedny, a zleva má spaní dáma Etynka, napříč, zadkem k nám, záda těsně pod polštářem. Takže si už všichni dělají srandu, že budu muset koupit větší postel, abych se vyspala.

Beda je hlídač, jak někdo zazvoní, štěká jak o závod, to ho asi naučil strejda Alda. Jinak už jsem řekla dost rozdělenému krmení. Každej dostává na jedný straně kuchyně, napřed Ety, pak dlouho nic, dělám, že ty granule vyrábím, protože i s tou velkou prodlevou je hotov ještě dřív, než Etka dojí. A miláček nenažranej trpí, ale rozumí když řeknu: "Ne, nesmíš!", knučí piští, ale ani se nehne. Jen jednou jsem na vteřinu mrkla na sporák a hned toho využil k utoku na Etčinu misku. Ta ho pochopitelně nechala. Takže dostal vytaháno za kůži na krku, a pak už se ani nehl. Dnes se strhl boj o ruličku od WC papíru. Hádejte kdo vyhrál? Ale fakt je, že být Etynkou, taky mu ji také nechám, protože ten kravál byl strašnej. Kartony ze skříní do kuchyně vzal utokem hned 2 den, už stihl podepsat i dvě archivační krabice, stejně jako to dělala Etynka.

Teď bych vám ho fakt přála vidět. Leží na zádech, nohy rozvalený, kopíruje klávesnici a tvrdě chrápe. Komediant. A strašně se mu líbí soused Bak. Jen jak vyleze na zahradu, utíká k plotu, sedne a kouká, kde je. Vydrží tak klidně čtvrt hoďky, občas zapiští, jako by ho volal, no a když nazná, že není doma, jde trápit Etku. Ta chvilku odolává, přece si ještě musí hrát na dámu a ne hned vyhovět takovému škvrněti, ale nakonec podlehne a pak je naše zahrada malá.

Tak já už musím končit, jednak se mě jednou rukou blbě píše, druhou zabavil Beda, a jednak se mu to už nezdá a vrtí se. Jdem spát, každý na svoji třetinu.

 E-mail druhý:

Dobrý den, ano, mám co jsem chtěla a slzu nezamačkávejte, však já vám toho lumpa brzo dovezu ukázat.

Je skoro tak velkej jako Etka, drží se jí jako klíště. Naopak Etka se mě zdá, že trochu přestala poslouchat, asi je to známka toho mnou touženého "oražení". Jinak úspěšně papáme spolu, sice cca 1,5m od sebe a za mé naprosto 100% pozornosti, kdy Bedík knučí, štěká, mručí, ale k misce Etky si netroufne. Dnes slavíme první den, kdy spali na jedné straně postele, dokonce nějakou dobu Etynka zvládla jeho těsnou blízkost a hlavičku na zádech. To co spolu vyvádějí na zahradě si ani neumíte představit, občas se divím, že jsou oba pak schopni jít ještě do lesa a běhat po polích. Beda už vzal na vědomí, že zahrada je i na vykonání potřeby, přes víkend nebyla v bytě jediná loužička ani bobek. Dneska se, pravda, trochu nedaří, ale i tak je kabrňák. Musím se smát, protože jdou ven spolu, Etka přičupne a Beda ju zezadu očuchává a jako by mu to došlo proč tam jsou, tak přičupne taky. Nejhorší je to v noci, kdy hledá v trávě slimáky a pochutnává si na nich, čuně jedno. A aby toho nebylo dost, tak asi Etce sdělil jak šmakují, takže včera v noci se dojedli oba. Teď spolu chrápou na sedačce, tesně vedle sebe, je to krásný na ně koukat.

 E-mail třetí:

Moc vás všechny zdravíme. Tak už jsem si řekla, že musím napsat, jak se vede vašemu poslednímu broučkovi. Řekla bych to takhle, jemu dobře, se mnou je to horší. A už jsem i použila to vaše: "však oni mě varovali". No berte to s nadhledem, jsem štastná, že ho máme, Etka už je stejně drzá jako on, většinou ti starší naučí to negativní ty mladší, ale u nás je to naprosto naopak. Beda je Beda a bude to ještě tvrdá dřina ho dát trochu do latě. A kdybych věřila na reinkarnaci, tak jednoznačně se mně vrátil Arny. Se vším všudy, i to pojídání hovínek, vztekání se u čehokoliv,co omezuje jeho svobodu, žravost,atd,atd.

V pátek jdeme stříhat drápky, už se panička moooc těší, zatím jsem měla jednu hysterku, teď budou dvě. No telefonicky jsem na tu scénu připravila i veterináře, snad tam budou oba a zvládneme to. Každej den zažívám strach, že na mě někdo z domu zavolá ochránce zvířat, jak ten pacholek vyvádí, když z něho tahám kudlibabky a jinej bordel, co dotáhne z procházky. V pátek jsem je oba musela vykoupat, protože dolezli, spíš se doplazili, jako koule bahna. Pravda, i já jsem zvíhala nohy v holinkách těžce, ale oni se doslova vyžívali v loužích a blátě. Lilo jak z konve, ale pro moje dva dárečky to byla procházka snů. Ještě že už mám udělaný dřez na jejich koupání, sice místnůstka plavala, já byla jak myš mokrá a poškrábaná, jak chtěl Bedříšek zdrhat, ale povedlo se. Ale vyvádí hrozně, občas i ukáže zuby, dvakrát zkusil po mě i chytnout (při česání), ale znalá techto reakcí a vycvičená Arnym jsem mu vždy otočila katráč tak, že si kousl do něho, takže pak dal chvilku pokoj a jen brblal. Ale už si zvyká, dnes mě na chvilenku při česání i usnul v náručí. Teda několik sekund, ale i to je úspěch!!! Měla bych ho ostříhat, ale děsím se toho, protože mám strach, že ho neudržím. Jinak je učenlivej hlavně na blbosti a věci nepodstatné, i když ho podezírám, že mě má na háku a spíš to všechno co nechce dělat, je naschvál.

Mají už udělaný dvířka na zahradu (ve spodním skle), ale ještě není udělanej schodek, tak jsem tam dala stoličku. Aby se to do zimy naučili, už je jinak nepouštím a Beda to, pochopitelně za odměnu, zvládl ven s pomocí během 2 pokusů. Etka se zatím s tím pere, bojí se právě té stoličky, ale to se poddá. Koukám co dělají na zahradě a Beda sedí na stoličce a okusuje rohy. Dovnitř jde sám, jako by to bylo naprosto normální a bylo to tak vždy. Takže musím je vyhodit a pokud tam nemám co na prácu, tak zaaretovat dvířka, aby Bedík vůbec zustal na zahradě. Jeho ničitelské období zatím trvá a výčet je bohatý (ale Arny byl ještě lepší, tak se mám asi na co těšit):

   - moje kožené papuče, jedny úplně, druhé částečně a to i když je dávám někam nahoru. Kromě botníku nic nepomůže.

   - každá zapomenutá propiska na stole. Při stavbě zahradního domku asistoval tak, že jsem každou chvíli slyšela: "Bedřichu, naval to!". Kradl jak straka naprosto vše, včetně šroubováku, aku vrtačky,dlátek, ale nerve se o to, ochotně to odevzdá. Stav předmětu odpovídá době jeho práce.

   - okousal proutěné koše v koupelně, dnes obral chobot slonovi, co máme zatím v přesíni. Ten byl otočenej ke zdi, ale to Bedíkovi nezabránilo.

   - z mých zimních gumových polobotek na zahradu mě udělal pantofle, prý aby se mě to líp obouvalo.

   - 2 misky na žrádlo, jednu uklidil neznámo kam, druhou ožral.

No a husarský kousek se mu povedl, když jsem zapomněla uklidit ze stolu ovladač na TV a set-top box. Není, není nikde, byt jsem převrátila naruby, zahradu prošla 100x a nic. Musela jsem žebrat o novej a v O2 padali všichni smíchy, když jsem na otázku, kdo na něho stoupl, říkala: "Nikdo, mám doma 4 měsíční štěně, určitě ho nerozkousal, to bych zbytky našla. Prostě ho uklidil a nechce říct kam.". No už se zase díváme na TV a to je hlavní, třeba ho najdu někde zahrabané v nakopčených růžích na jaře.

S Etkou jsou už v pohodě, ta už mu nic nedaruje a občas musím jít telefonovat před byt, protože tady doma je takovej randál, že se mě ptají, kde to proboha jsem a kdo že mě to ruší. A když jsou otevřený dveře na zahradu dokořán, berou to všechno dokola. Malej je vychcanej, ví, že je hubenější než Etka, tak to bere takovejma místama, kde se ona nemůže protáhnout a doslova ju vytáčí. A to tak, že začala i štěkat. Etka neštěkla 2,5let a po měsíci, co u nás Bedík je, štěká jako velkej pes. Pak mám občas strach o jeho černej kabát.

Prostě žijeme tak, jak to má být, veselo, vzrůšo, někdy až moc, ale zatím je to v mezích normy. Jen musím najít nějakej cvičák, ten pacholek to bude potřebovat jako sůl.

Takže v neděli dopoledne jsme se přesvědčili na vlastní oči, v co Béda vyrostl. Po zazvonění na zvonek se z bytu začal ozývat štěkot, načež ze dveří vyrazili dva chlupatí čechounci, aby uvítali návštěvu. Docela mě překvapilo, že si nás asi Béda ještě pamatuje. Rozhodně slyšel na moje "Bedřichu!" a místo obvyklého štěkotu na nás začal radostně skákat. Etynka se přidala, takže bylo veselo. Chvíli sme poseděli, zdrbli ty naše chlupaté příšery a tak nějak obecně a pak pokračovali domů.

Obrázky ilustrující výše uvedené můžete zhlédnout ve  fotogalerii  .