Tak rok obvykle začíná lednem a to v našich zeměpisných šířkách znamená zimu a sníh. Tento leden jsme se ale trochu zapotili (hlavně teda Pája), jelikož byla povita další členka naší domácnosti a to sice Evička, nyní známá více pod uměleckým pseudonymem Bibi. V lednu jsme také dostali balík fotografií z Příbrami od rodiny Čadových, kteří jsou štastnými (jak alespoň doufáme) majiteli pejska Antarese. To je pejsek z našeho prvního vrhu. Obrázky nám udělaly velkou radost a Antík je pořádný chlapák.

V březnu to, řečeno eufemicky, na Belis zase "přišlo". S Aldou se poprala o "horní místo" a z kočky jen lítaly chlupy. I Býba stěží uchránil svou počestnost včasným skokem na okenní parapet. O pár dní později se u Urbanových v Bořislavi situace otočila a za strašného řevu a našeho společného úsilí jsme Belinku udrželi "dole". Jediný, kdo si naši krátkou návštěvu užil, byl Beereček, opravdový to kanec, moje úcta a pozdravení.

Jaro se neslo ve znamení procházek a čím dál tím větší nafouklosti Belinky. Standardní květnový pochod Moravským krasem tak Belinka už ani neabsolvovala a bylo dobře, protože o pár dní později pukla a začala se z ní sypat štěňátka. A sypala se a sypala, až se konečné skóre zastavilo na sedmičce. Ano přátelé, 7 slovy SEDM štěňat! Tomu říkám úroda. Šak jí taky chuděře nastaly krušné časy a musela se moc ohánět, aby smečku uživila.

Léto se pak neslo ve znamení sedmi malých démonů a naší malé Bibi. Všechno zdárně prospívalo, nějací dobří lidé pro naše malé pejsky se také našli a tak to šlo až do září, kdy odešlo poslední štěňátko a to sice Béda. Ten nám přirostl k srdci asi nejvíce ze štěňat. Přece jenom jsme ho měli poněkud déle a už to byl tak trochu člen naší smečky. Jeho drzý rypáček mu teď razí cestu životem v Kuřimi, kde obveseluje svou paničku a její fenečku Etynku, taktéž ČT. Co je čeká, už bylo asi jasné hned, když jsme jim Bedřicha v září dovezli. První co ve spolupráci s Aldou a Belis provedli bylo to, že prosmejčili celý byt a kde měla Etynka schovanou nějakou nedojedenou kostičku či granulku, tak to dojeli. Vlastně ne, úplně první věcí bylo, že, vedeni neobyčejným instinktem srovnatelným snad jen se schopností žraloků, zamířili neomylně k misce se žrádlem a tuto během jedné či dvou vteřin zcela vyplenili. POTOM se teprve rozběhli, každý na vlastní tlapku, po bytě a zplundrovali veškeré dostupné zdroje. No, v Kuřimi mají, co chtěli :)

Snad aby nám nebylo smutno, tak koncem roku k nám přibyla kočka Tymůra, která do naší víceméně poklidné domácnosti vnesla zmatek a často i paniku. Takhle oprsklou kočku jsem ještě neviděl. Ostatní kočky ji nenávidí, psi jí nemají rádi, já a Pája jí tolerujeme, ale naše Bibi, ta je z ní naprosto nadšená. Zatímco psi a kočky se Bibince hledí vyhnout, tak Tymůra si s ní hraje. Interakce Bibi a Tymůra je někdy opravdu dosti zábavná. Naposledy jsme se smáli, když se Bibi vehementně snažila setřepat Tymůru z chlupaté housenky. Tymůra se nechtěla pustit a tak se o ní přetahovali v postýlce.

Konec roku už se nesl ve znamení čekání na sníh a hlavně Vánoce.

Tak ať se nám všem příští rok dějí jen dobré věci a sem tam i nějaký ten průšvih, protože bez nich nemá život žádnou šťávu :)

   Šťastný a veselý nový rok 2012!

Na pár obrázků z roku 2011 se můžete podívat ve fotogalerii  .