Letos jsme moc aktualit nevypotili, času moc nezbývá. Bibi nám roste jako z vody a i v souvislosti s tím na příští rok plánujeme trochu rozšířit bydlení i do podkroví. No a z toho plyne spousta starání a k tomu ještě takové ty normální práce kolem baráku. No, výmluv by bylo spousta, ale, jak praví klasik: "za vším hledej lenost".

Náš rok 2012 začal tím, že se chudák Alda krčil ve skříni a tradičně se třásl strachy před silvestrovským ohňostrojem. Narozdíl od měst, kde do podobných zábav vráží statisíce, tak u nás na dědině se o to v (ve více než) dostatečné míře postarají z části místní a z části letňáci, povětšinou brňáci. Jaký bordel při tom nadělají rachejtle, je pak vidět na jaře po odtátí sněhu.

Na přelomu zimy a léta se nám Bibinka začala stavět na zadní a padat a znovu stavět a znovu padat, až se naučila docela obstojně chodit. A tím skončila veškerá sranda, protože se v dosahu jejích nenechavých tlapek ocitly další oblasti naší domácnosti. Také dosud poměrně jednoznačná zákopová válka Bibi versus domácí zvířectvo (kde Bibi zakopla, tam padla) se postupně změnila ve válku pohyblivou, plnou překvapivých výpadů, přepadů a také pádů. Jinými slovy, psi i kočky sebou teď už musí pořádně mrskat, pokud nechcou mít pošramocený kožich.

V zimě jsme si užívali sněhu a na jaře sluníčka. Poměrně vzácná událost nastala 6. června. To jsme se ráno mohli podívat na zajímavý astronomický úkaz, kdy planeta Venuše prošla přímo mezi Zemí a Sluncem, takže se na Slunci jevila jako malý černý kotouček. Předchozí přechod jsme pozorovali také (červen 2004). Kdo to propásl má smůlu, další přechod Venuše bude totiž v prosinci 2117 a pak prosinci 2125.

V létě nás čekaly tradiční cyklistické závody "Masters", kdy jsme sice měli pár dní dopravních omezení, ale zase nám díky nim pěkně vyspravili děravou silnici. Tímto cyklistickým nadšencům děkujeme.

Jak jsme se již několikráte zmínili, tak Býba se tak otrkal, že trávil běžně venku i celé noci. Bohužel se motal i po silnici a tak to dopadlo špatně a jednou jsme ho našli na silnici s rozbitou hlavou. Dobráckého ňoumu Býbu jsem tak zakopal u keře jasmínu. Kočka sice nemá na silnici co dělat, ale na druhou stranu je pravda, že lidi jezdí tak, jak jezdí a dobré polovině projíždějích naší obcí "padesátka" asi nic neříká. Škoda, třeba by měl Býba šanci

Rok plynul dál, Bibinka rostla a psi zlobili tak, jak se na čechounky sluší a patří. Ke konci roku jsme na přechodnou dobu ubytovali kocoura, který vypadá jako Barmská kočka. Bibinka, okamžitě po tom, co ho spatřila, prohlásila: "kocoul Kuba" podle nějakého seriálu a tak už mu "Kuba" zůstal. Z kocoura se vyklubal podobný hodný ňouma, jako byl Býba. Stačí se na něj podívat a promluvit a už vrní a jde se lísat. Má takovou "psí" povahu. Většina koček si lidí všímá, jen když něco chcou. Jinak si jdou po svém a celý den o nich nevíte. Kočky jsou samotářky, které si udržují jistý odstup. Ne tak Kuba. To je pes v kočičím kožiše. Pořád by chtěl být s vámi, kouká, co děláte, chodí za vámi. Prostě jako pes. Před našimi psy utíkal asi tak první měsíc, ale teď už si z nich nic nedělá. Z přechodné doby se tak asi stalo trvalé umístění.

Takže to byl náš rok tak nějak v kostce. Přejem všem štěstí a zdraví a ať se za rok zase sejdem u dalšího ročníku našeho shrnutí.