Kuba libre 24.03.2013
Tak se k nám nastěhoval další kočičí vagabunda * a to sice kocour jménem Kuba. Jak už jsme psali, tak jméno mu dala naše Bibi. Jak ho uviděla, tak hned: "kocoul Kuba, kocoul Kuba!" Kuba mu už zůstal a stala se z něj naše další kočka.
Ze začátku se ostatním kočkám vyhýbal a na psy s nedůvěrou pokukoval a to nejraději z hodně vyvýšeného místa. Tak tohle už neplatí. S ostatníma kočkama se rve, honí se, rve se, hraje si, rve se a pak s nimi zase mírumilovně pospává v pelechu ** dokud se nezačnou rvát. Už od někoho dostal pořádnou ťafku, takže měl škrábance na nose a uchu. S natrženým uchem jsme ho už dostali. Prostě kocour.
Co se týká psů, tak se během asi měsíce či dvou tak otrkal, že je ignoruje. A to i když se psi hrnou jak velká voda ze dveří s mohutným řevem kance, který právě zjistil, že vypsali daň ze smradu. Prostě se jen natočí "po proudu" a psi proběhnou kolem. Belinka, jak je někdy hormonálně zblblá, se ho pokoušela obšťastnit, nicméně výsledky jejích občasných pokusů jsou nevalné. Kuba se jí vždycky nějak vyvlékne a zmizí.
Ze začátku nám dělalo vrásky jeho stravování. Vrásky dělalo hlavně Pavle, protože já se řídím pravidlem:"Nechceš žrát co máš v misce? No tak si scípni.". Takže to, že se Kubovi nechtělo ani do těch nejlepších granulí, mě moc z míry nevyvádělo. Nakonec jsme metodou pokus-omyl *** zjistili, že našemu Kubovi nejvíce vyhovuje normální lidské jídlo. To má značnou nevýhodu v tom, že stačí nechat cokoliv na lince v kuchyni a za chvíli už se tím Kuba živí. Občas nám sice něco nechá, ale takhle to dál pochopitelně nejde, takže ho musíme hlídat a Pája se ho snaží postupně převést na granule.
Ven už také chodí. Co ho máme tak je sníh, takže moc myší a podobné šepletě venku není. Až v létě přijde jaro, tak uvidíme, jak je bude chytat. Osobně bych si velké naděje nedělal, lepšími myšilovy jsou přece jenom kočky než kocouři. Na sněhu mu to ale vyloženě sluší.
Sportovně je také zdatný. Poslední kočka, která vyskočila na parapet u okna do ložnice, byla Paní kočka. Ani Tymůra ani Týtyna na tento parapet nevyskočí. Přece jenom je to asi 160cm a nahoře je hladký plech, takže je to na dost velký skok. Kuba na parapet vyskočil poměrně snadno.
O jeho mentálních schopnostech, dá-li se o něčem takovém vůbec mluvit u koček, jsme se přesvědčili nedávno. Na stole zůstalo nedopité Bibinčino "kakajíčko" +. Kuba do něj nedříve strkal čumák, jenže sklenička nebyla dost široká na jeho kocouří palici, takže na kýžený obsah nedosáhnul. Chvíli mudroval a pak strčil do pití pracku, olíznul jí a zase namočil a zase olíznul a pak už mu to šlo jak po másle.
Povahou je jako pes. Pořád chce být s námi, až je to někdy dost otravné. Když ví že jsme doma, dokáže za dveřmi mňoukat tak dlouho, až to někdo nervově nevydrží a pustí ho dovnitř. Jak začneme něco kutit na lince v kuchyni, už sedí dole na podlaze se psy a čeká co spadne z hůry.
Doufáme, že nám Kuba nějakou chvíli vydrží, přece jenom je s ním sranda.
Další obrázky najdete ve
fotogalerii.
* Zajímavé slovo, tohle "vagabunda". Raději to ani nechtějte vědět, jak ho zmasila naše Bibi se svojí výslovností. Slušně to zrovna neznělo.
** Pod pojmem "pelech" rozumnějte zejména vyprané usušené prádlo připravené v hale na žehlení. V koši a koš je daný vysoko. Nicméně kočky jsou schopné mimořádných sportovních výkonů, aby si mohly co nejpohodlněji lehnou. Můry jedny.
*** Přesněji tedy granule-nablito na podlaze
+ Tedy kakao.