ČECHOUNCI z VYSOČINY

  Zpět na aktuality


 

 

 Rok 2013 – shrnutí   31.12.2013 

Tak už se nám zase přiblížil ten dlouho očekávaný čas vánoční pohody a silvestrovského veselí. Tedy přesněji řečeno doba zoufalé a marné snahy uklidit brajgl co se nashromáždil v průběhu roku, doba bojů v obchodech a také doba amatérských pyrotechniků a bordelu, co po nich zbude po celé dědině. A tato doba heroických činů je i doba, kdy provádíme naši každoroční bilanci (foto zde).

Letos se nám moc nedařilo přispívat novinkami ze života nás a našich pejsků a koček. Důvodem bylo jednak to, že se ve čvernohé části naší domácnosti zase tak moc nedělo - Belinka je poslední dobou taková jakási jalová, takže se na štěňátka těšíme (pořád) marně. V kočičí tlupě také nedošlo k žádným změnám, snad jen k tomu že nejstarší Týtyna je nevrlejší než kdy byla, Kuba se chová víc a víc jako pes a Tymůře se povedl rekordní úlovek v podobě zadávené vlaštovky. Chválit jí za to nebudem, ale obdiv si chycení vlaštovky jistě zaslouží. I přes tento značný predační tlak se nám letos poprvé nastěhovaly do sklepa myši, což jsme nejdříve řešili tak, že jsme k nim zavřeli kočku. Zoufalý řev (kočky) nás přesvědčil, že tudy ne, takže jsme zbaběle nasadili jed. Jenže ten se ukázal také neefektivní (2 kila jedu zmizelo a myších bobků přibylo), takže nakonec jsem to vyřešil starou dobrou "mechanickou cestou". Ta spočívá v tom, že vyklidíte co lze a až se nemají milé myšky kde schovat, tak je vymlátíte tím, co máte zrovna v ruce a nebo na noze (což jsou v mém případě téměř výhradně kanady).

Další důvod pro malou frekvenci aktualit a obrázků na našich stránkách bylo to, že se toho naopak dělo vlastně až moc. Letos jsme měli několik měsíců v domě řemeslníky, protože jsme zvelebovali náš domeček a rozšiřovali bydlení do podkroví. Slovy hrdiny klasického filmu Kulový blesk: "rodina se dusí". No a s tím souvisela spousta běhání po úřadech a plánování a shánění, takže jsme se docela dost zabavili na celý rok. No, zabavili. Já osobně už jsem byl v půlce roku tak "vyšťavený", že jsem opravdu potřeboval dovolenou. Objednal jsem si zájezd spočívající v chození po kopečkách v Alpách a začal se těšit. A jak už to tak bývá, když se těšíte, tak mi zájezd na poslední chvíli zrušili, protože se nanašlo dost mně podobných bláznů. A mě začala opravdu hrozit svěrací kazajka. Místo původního zájezdu mi nabídli jiný, spočívající ve výstupu na dva čtyřtisícové vrcholy, což je sice lákavé, ale už se vidím, jak dupu po ledovci v kanadách, takže zase nic. Nakonec mě před blázincem (a sebe tím nepochybně také) zachránila Pavla, která mě vyštvala do Tater a tak jsem si trochu odpočinul a konečně vylezl na Gerlach, který mě lákal už dlouho.

Po návratu z dovolené jsem se mohl plný nových sil vrhnout do hádání se s firmou, že ochranný postřik proti dřevokazným houbám a hmyzu opravdu nemá cenu stříkat na neometené krovy obalené pilinami, že by obě vaznice měly být ve stejné výšce, že by v nových krokvích neměl být červotoč či co to bylo a že by a že by a že by ... . Prostě, kdybych se mohl nějakou časovou smyčkou "namnožit" na aspoň 5 dalších Košťálů, tak to udělám a ušetřím si nervy. No, i když, možná bych dospěl k první hromadné sebevraždě v dějinách.

Bibi nám také občas dává pěkně zabrat a někdy je dosti náročné zabránit jednomu dvouletému dítěti, dvěma psům a třem kočkám, aby nedošlo k úhoně na zdraví a majetku. Pravda ovšem je, že se s ní už dá vcelku domluvit a hlavně konečně začíná trochu rozumnět výhrůžkám. Ale jinak má "svou hlavu" a občas je na zabití. Že by jsme jí ještě mohli narvat do nějakého toho Babyboxu?

 

Prostě takový normální rok. No a do toho příštího Všem přejeme hodně zdraví a štěstí !

 

 zpět na začátek této stránky