Měšťáci jsou, jak název napovídá, převážně lidé z města. Pro ty je příroda něco, kam si chodí odpočinout po blázinci v práci. Něco co na jaře obrůstá svěže zelenými lístky a krásně voňavě kvete. Na podzim se to zase halí do barevného kabátu a zima je pak období nepříjemně vlhké, období, kdy není přes zamlžená okna MHD vidět ven. Příroda je něco, kde jsou lavičky nebo kam se dá dojet autem a zaparkovat "hned vedle" a případně krátký (někdy dost drahý) incident s "něčím chlupatým co včas neuhlo za silnice". Zimní počasí je nepříjemnou sprškou studeného deště, absolvovanou při přebíhání z budovy do auta a nebo na zastávku MHD. Kulturní vyžití je pak možné ve výše uvedené přírodě a nebo v kině či divadle a dále také v obchoďáku IKEA a podobně.

Vesničané jsou, jak asi už tušíte, lid venkovský. Pro ty je příroda něco, co rozhrabalo a sežralo čtvrtku brázd brambor hned první noc po nasázení. Příroda je něco, co se musí posekat, pořezat, sklidit a nebo stáhnout z kůže. Našlapat do kompostéru, do dřevníku, do sklepa a nebo do mrazáku. Zimní počasí je pak velká lopata na házení sněhu u dveří ven, malá lopata do kufru auta (společně s řetězy, startovacími kabely a teplou dekou), prakticky každodenní rituál čištění-zatápění kotle. Kulturní vyžití je takové, jaké si uděláte a nejjednodušším kulturním vyžitím je chlastat.

Občas dojde k pomíchání obou skupin. Většinou ovšem s negativními následky pro okolí. Ta horší varianta nastává, když se takový vesničan objeví řízením osudu ve městě a např. si nedá vymluvit, že roh SPOLEČNÉHO parku není určený ke kompostování bordelu z JEHO kuchyně. Tak takovým my pejskaři klidně můžeme říkat "vidláci" nebo "řepáci" * , protože dobře víme, jakou radost mají, k naší neradosti, z takového "kompostu" pak naši pejsci.