Ze začátku si lepšího počasí užívali i naši pejsci. Teď už to tak neplatí, protože Belinka začíná být poněkud obtloustlá a přestává Aldovi v pobíhání po loukách stačit. To jim ovšem nebrání v lumpačení, naposledy v honění žab, co v naší obecní kořenové čističce snášely vajíčka. Žaba sice od pohledu nepůsobí zrovna inteligentně, ale schovat se v rákosí umí tedy bleskurychle. Dopadlo to tak, že, po opatrném přibližování psů, se najednou milé žaby lekly, zahrabaly nohama, voda vycákla až na psy a všechna ta chamraď se rozprchla na různé strany - žaby do rákosí a psi málem až do potoka, tak se jim povedlo se vzájemně vyděsit.

Poněkud jsme zamluvili, proč začíná milá Belinka tloustnou. Není to následkem polehávání na gauči, ale jde o důsledek krátké návštěvy u psího nápadníka. Zkrátka a dobře, Belinka bude mít šťěnátka. A nebo, jednoho dne, za nehorázného smradu zhubne na svou původní velikost. Pavla ale tvrdí, že je v Belince víc živo než obvykle bývá a Pavla by to jako veterinářka měla vědět. Takže už se těšíme na další várku malé psí sebranky.

Práce na chalupě pokračují a pro mě osobně je to poněkud zvláštní pocit přijít domů a vidět, že se nějaká práce "udělala sama" aniž bych se při tom nadřel já. Hezký pocit :) .

Zrovna tohle úterý nám jezdil kolem chalupy bagr, tedy spíše taková telefonní budka na pásech a bagroval zemní část hromosvodu. No, zrychtovali to tam jak to prase branku. Ale ani se jim moc nedivím, protože u nás jak se rýpne do země, tak narazíte na šutr. * Zatím jsem našel jen dvě místa, kde bylo měkko do větší hloubky. První byla stará zasypaná jáma na vápno a druhé byl starý suchý hajzlík. Naštěstí už více než 1/4 století nepoužívaný. A byla tam opravdu pěkná černá hlína :).