Znáte taková ta rčení, že se někdo motá jako "vítr v bedně" či "prase po první raně"? Tak zrovna tak se začala motat naše štěňátka hned jak začala vidět. Nejdřív jim očička prosvítala jen takovou malou škvírkou, ale během několika málo dnů už na nás kulila v plné kráse ty svoje černé kuličky dosud nezkažené čechounkovskou vyčúraností.

S tím, jak začala vidět, se podstatně zvýšila jejich pohybová aktivita. Ze začátku se to projevovalo tak, že: "zadní nožičky by chtěly, ale přední nemohou". Takže většinou po pár krocích padla na drštičku. To jim ovšem nebránilo v tom to zkoušet znovu a znovu, až se vypracovala na úroveň, kdy padají už jen málo a spíš při pokusech o běh. Při pokusech poněkud předčasných, alespoň soudě podle tupých nárazů na stěny a podlahu bedýnky.

Párkrát už jsme je pustili na podlahu mimo bedýnku, za což se nám odměnila loužičkou, kterou vzápětí někdo rozťapal po celé seknici. Belinka je zrovna ve stavu, kdy přechází z fáze: "sou moje, bráním si je" do fáze: "dělejte si s něma co chcete, hlavně mě jich na chvíli zbavte". Takže Alda si s nimi už může hrát. Zatím mu ty malé černé válečky za tu námahu moc nestojí, ale během týdne či dvou začne to pravé psí rodeo. To zase bude doma řevu a Alda bude mít pokousaný zadek a vůbec všechno v dosahu štěňat. Belinka ta ne, ta si vyskočí na gauč a celý ten cirkus sleduje s nadhledem.

Bohužel se zvýšenou pohybovou aktivitou se zvýšila také jejich aktivita akustická. První náznaky štěkání se objevovaly ještě "za slepa". V době, kdy se z hemžících se Belinčiných chlupů ozývalo občasné štěknutí, tedy spíše takové škytnutí, ale při troše dobré vůle to za štěknutí označit šlo. No, tak teď už naprosto regulérně řvou. Ke štěkání se velice rychle přidalo hrůzostrašné vrčení a posledním hitem je velice procítěné vytí a to včetně zvedání hlavičky. Když k tomu přidáte ještě nechtěné tupé rány čumákem a škrabání drápky na stěnu bedýnky, je to ráno pěkný rachot.

Samozřejmě už je dokrmujeme granulkama, které trochu změkčíme vodou. Vždycky je kolem toho hrozná pranice a z povzdálí to sleduje Belinka, zda jí něco také nechají. Obvykle samozřejmě nenechají. Už si nějak nevzpomínáme do čeho jsme dávali granulky, když měla minule Belinka nadílku sedmi štěňat. Soudě podle toho, jak se současná dvě dokáží strkat u poměrně velké misky, to musel být alespoň talíř na pizzu.

Takže asi tak. Další zprávy budou následovat.

Pár obrázků najdete ve fotogalerii .