ČECHOUNCI z VYSOČINY

  Zpět na aktuality


 

 

 Na nos je nejlepší led (tedy obvykle)   11.12.2014 

Něco na těch změnách klimatu asi přece jenom bude. Letos se paní Zima pokoušela již o tři starty. První pokus byl někdy v září, mírný poprašek a trochu námraza. Pak dlouho nic a pak to zkusila úplně stejně blbě. Žádná invence. Zatím poslední, a nejblbější, pokus se odehrál minulý týden.

Začalo to nevinně - mírný poprašek a trochu námraza, docela nuda. Jenže pak to začalo hoodně namrzat a namrzalo a namrzalo, až praštělo. A to doslova. První známky průseru se objevily v neděli, kdy nám začal vypadávat Internet. Vizuální kontrola rychle odhalila důvod - bříza, která byla jediné místo vhodné pro montáž přijímače, byla ohnutá do oblouku. Vysílač tak smutně koukal někam do Mexika. No, bez Internetu se chvíli obejdem, šak to opadá.

Jenže v pondělí to začalo padat i s větvemi. Přes silnici nám vzduchem vede přívodní elektrický kabel ke sloupu na našem pozemku a odtud už pod zemí k nám do baráku. Na vyšponovaném kabelu vysela za rozsochu zlámaná větev, zhruba mojí velikosti a váhy, a v poměrně silném větru se to celé vesele pohupovalo a povrzávalo do taktu. Takže rámovou pilu přidrátovat na 5-ti metrový klacek a následující tři hodiny jsem střídavě prořezával, modlil se a nadával do cenzurováno cenzurováno, cenzurováno cenzurováno a cenzurováno. Když se poprvé kousek vedle mě sesunulo na zem několik metráků ledu i s větvemi o průměru mého bicepsu pochopil jsem, že to bude opravdu zajímavý a poučný večer. První poučení přišlo cca po půlhodině a to v podobě ledového šrapnelu, který mě trefil půl na půl do oka a na kořen nosu. No, rana to byla pěkná. V oku jsem měl krev a rozseklý frňák se mi také ještě hojí - takže ke slovu přišla i horolezecká helma a ochranné brýle. Zvuky, nesoucí se z okolí, mi také na klidu zrovna nepřidaly. Co chvíly rána jak výstřel z pušky a pak rachot jak se zlámaná větev i se svým nakladem ledu vydala na cestu dolů, drtíc a lámajíc vše na co narazila.

Když už jsem si myslel, že co mělo tak spadlo, poklidil jsem použité propriety a šel si dom dáchnout. Pilu jsem nechal raději ještě přidrátovanou a, jak se pak ukázalo, udělal jsem dobře. Později večer jsem pouštěl psy, aby k ledovým šarapnelům přidali i ty svoje, když tu najednou rana a na silnici leží větev doslova jako kráva. Odtáhnout mi jí museli pomoct lidé z menší kolony, která se díky ní vytvořila. Větev byla tak velká, že jsem jí musel nakrátit motorovkou, jinak by se nám na vjezd nevešla. Psi to vzali poměrně klidně, Alda už je dost hluchý a Belinka zrovna dloubala z ledu nějaké pochoutky, které se tam Bibině rozsypaly. Takže si toho ani nevšimli.

Až do středy byl klid. Z některých stromů se totiž staly doslova ledové piramidy, kdy se větve ohnuly vždy na tu spodní a ty nejspodnější až na zem a tak to celé zmrzlo. Jenže pak přišla obleva a ta to, paradoxně, dorazila úplně. Nejdřív totiž mlha a mrholení namrzalo a do toho začalo dost foukat. Takže zase přišla ke slovu pila na klacku a helma a brýle a zase jsem se celé odpoledne bavil prořezávkou. Nakonec led opadal, ale stromy vypadají jako oškubaná kuřata.

No, je na tom i pár pozitivních věcí. Internet už nám jde a na stromech zbyly jen ty opravdu zdravé a silné větve. A zatímco tohle píšu, tak vidím paní Zimu, jak venku už zase startuje svého bílého mopeda - to už bude počtvrté.

 

Pár obrázků najdete ve fotogalerii .

 

 zpět na začátek této stránky