"Mamí, já nutně potřebuji koťátko" a nebo třeba: "No dobře, ale já chci koťátko" a samozřejmě oblíbené: "Koťátko,koťátko!" a tak podobně. Tohle jsme slyšeli snad celou první půlku zimy od naší Bibiny. Kotě, kotě, kotě. Už nám z toho šla hlava kolem. Bibina si prostě usmyslela, že nás umučí tím svým "kotětem". Jako by dvě stávající kočky nebylo na jednu chalupu dost, že? Nakonec se Pavla nechala ukecat a následně přesvědčila i mě. Alespoň sme měli další výchovný prostředek: "Ukliď si to, nebo nebude koťátko" a další variace na toto téma.

Kupodivu to i zabíralo, takže jsme za jedné pěkné chumelenice v půlce ledna vyrazili do Skrýšova, kde je kočičí útulek. Koček zde prý mají spoustu a to v různých velikostech a barvách. No, pravda to byla. První, co jsme míjeli byl stůl, na kterém sedělo asi pět koček, koukaly na nás a nastavovaly se k drbání. Jak jsme to tam postupně procházeli, kočky se sbíhaly a nechávaly se hladit. Mně osobně by se líbilo si vybrat nějakou už dospělou kočku, co si doma i venku přijde pro podrbání, ale jinak se stará o svoje, což je genocida myší ve velkém. Jenže Bibinka prý, že teda to koťátko, a za chvíli už tam jednoho adepta tahala, samozřejmě že klasicky hlavou dolů. Malá tříbarevná kočička, kterou jsme si pak odvezli domů.

Doma si na nás kotě rychle zvyklo. Už druhý den se začalo lísat k nám, zkusilo se lísat k osatním kočkám-Tymůra jí obešla a Očkobílenka na ní nenávistně syčela. Ke psům se zatím moc nepřibližuje, jen jsme je nechali si očuchat tu malou novou kočku za našeho dohledu, aby je náhodou nenapadlo, že jim páníčci pořídili něco extra k žrádlu. Nedávno už se plížilo za Belinkou jako za kořistí, ale skočit na ní si ještě netrouflo. Zatím největší přítulnost projevilo k radiátorům a jak jen může, tak na nich polehává.

Zatím je kotě taková "dutá hlava". Pořád se motá pod nohy nám i psům. Prostě normální kotě. Ono se to naučí :) Nakonec, když se i naše Bibinka naučila jak se má koťátko správně nosit...

Pár obrázků najdete ve fotogalerii .