Rok 2016 – shrnutí 28.12.2016
Letošní rok jsme na naše webové stránky moc nepřispívali. Důvodů bylo více. Jednak se zase až tak moc extra nedělo. A na druhou stranu se toho někdy dělo zase až moc. A kdo by taky vysedával u počítače, že?
Rok začal zimou, tedy spíš "zimou". Sice jsme si už zvykli, že zimy začínají stát víc a víc za prd, ale tahle teda byla něco extra. Na lyžích jsem byl všehovšudy dvakrát a Pája ani jednou. Můžeme tak být vděční alespoň za několik týdnů mrazivého počasí, kdy zamrzla požární nádrž dost na to, aby se na ní dalo bruslit. Já stál na bruslích po cca 25 letech, ale dopadlo to dobře a kupodivu ani jednou jsem se nevymázl. Evička se na bruslích teprve učila, ale po několika lekcích už se na nich alespoň udržela. Pak přišla obleva a bylo po bruslení. Alespoň že na Masopust byl sníh.
Začátkem roku jsme si byli pro dalšího člena smečky, pro Norkinstein Andromedu - Dádu. Přijela k nám z velké dálky, až z Moskvy - stalíce esesesér, pardon teď vlastně russíe. Takže nám nebylo ani zatěžko si pro ni dojet až kamsi nahoru do Slezka. Do smečky zapadla vcelku dobře. Belinka z ní byla na nervy a Alda nevěřil svému štěstí - "super hračka!". Časem se to ale srovnalo. Alda je už pán v letech, takže už je spíš na to válení a pospávání. No a Belinka se s přítomností další čuby ve smečce také časem srovnala. Takže sranda a sranda.
No a za vzájemných interakcí psů a dětí a práce a domácnosti jsme se propracovali do jara. Občas mě tu někdo požádá, abych něco nafotil - kamarádovi jsem fotil penzion co mají naproti přes silnici. Takže když se místní SSS (tedy Sklenský Sousedský Spolek) rozhodl, že přihlásí jeden sklenský strom do soutěže o Strom roku 2016, cedil jsem opět fotony přes svoje objektivy. Náš strom sice nevyhrál, ale z cca 50 jsme skončili na 8. místě s 10 536 hlasy. To znamená, že každý skleňák sehnal prakticky přesně 100 hlasů, což není špatné.
9. května jsme pozorovali poměrně vzácný úkaz a to sice přechod planety Merkur přes Slunce. Minulý byl v roce 2003 a další bude 2019 (velmi nízko nad obzorem) a pak až 2032. Oproti přechodům Venuše přes Slunce je sice častější, ale zase vzhledem k menší úhlové velikosti Merkuru oproti Venuši, nemáte bez dalekohledu šanci. Takže jsem postavil za chalupu dalekohled a pozval kamárady co měli čas, aby se přišli juknout.
No, ale aby nebyla samá pozitiva. Jak už jsme psali, koncem roku 2013 jsme dělali na naší chaloupce novou střechu. Bohužel pokrývačská firma neprovedla zrovna nejlepší práci a tak následovaly tři roky více či méně uspěšných reklamací. Vcelku dost nepříjemná situace. Nakonec to opravili téměř k naší spokojenosti. No nevím, další střechu už si raději uděláme sami.
Naštěstí se jednalo jen o podružnou epizodu. Jsou přece daleko důležitější věci na světě, jako třeba to, že Evička už se naučila pěkně jezdit na kole a tak se proháněla na cestě pod chalupou jako závodnice. Pejsci se také usadili. Jak už jsem psal, Alda je už poněkud líný a má i špatné klouby, takže na procházky už ho moc nenutíme. Zato Dáda s Belinkou se proběhnout dovedou. A nejvíc, pochopitelně, řádí Dáda. Aby také ne, když je ještě mladá. To se to běhá :) . Až máme někdy strach, že jí Belis natrhne kožich. Musí to chtít až neuvěřitelnou trpělivost - Dáda řve ze čtvrt metru Belince přímo do xichtu (do obličeje opravdu napsat nemohu) a Belinka se ani nehne. Copak Alda, ten je už skoro hluchý, takže pro něj je takovýhle příšerný řev vlastně normálně hlasitá forma komunikace, ale Belinka? Ta hluchá rozhodně není. Občas sice Dádu pěkně přizemní, ale vcelku si od ní nechá líbit neuvěřitelné věci.
Kdo tu ovšem přítomností Dády nejvíce trpí, když nepočítám nábytek a pelechy a vlastně vůbec všechno k čemu se ta zubatka dostane, tak jsou kočky. Jo, abych nezapomněl poreferovat, tak koček máme, těch máme, kolik jich vlastně máme? Tak nejdříve je tu již více než 5-ti letá stálice Tymůra. Další je kocour Boris, který k nám přibyl letos. Dáda jim nedá pokoj a pořád je honí.
Jinak, k těm kočkám a zejména k Borisovi. Evička dostala křečka. Už někdy rok dva zpátky. Křeček si v terárku vesele hopkal a bobkoval. Až do té doby, kdy Evička nezavřela dobře dveře do svého pokojíčku. Boris se chopil příležitosti a milého křečka sežral. Takže spousta brekotu. Pája koupila hned druhého křečka. Evička se sice naučila zavírat dveře, ale na návštěvu přišla její kamarádka, ta nezavřela a Boris už si hrál s druhým křečkem. Naštěstí ho Pája chytla včas a křeček, sice pošramocen, přežil. Teď už jsem udělal na terárko pořádný kryt, tak to snad vydrží. Křeček měl štěstí, že si kočky tak rády s jídlem hrají. Kdyby se k němu dostala Belinka, tak už ho zaručeně nezachráníme.
I nějakou tu dovolenou jsme absolvovali. Pája jela na týden s Evičkou na vodu. Musel jsem obdivovat jejich zaujetí - v řece bylo vody málo a tak na ně alespoň padala voda ze zhora :) Já vyrazil s Honzou na Lago di Garda na ferraty a skalní lezení - naprostá paráda. A aby toho nebylo málo, tak ještě s Alpinou do Alp na ledovcový přechod po chatách na Silvrettě. Super zážitek, krásné počasí a hned po cca prvních pár kilometrech jsem si sedřel paty. Jak vypadaly po čtyřech dnech pochodování po horách si raději nepřejte vidět. Ale jak se říká: "Zážitky nemusí být příjemné, hlavně musí být silné". Faktem je, že člověk se pořád učí a nejvíc se naučí přes průsery.
I na práci vyzbyl čas a tak jsme kolem baráku zarovnali další kousky zahrady. A protože jsme chtěli udělat radost pejskům, udělali jsme jim za domem ohrádku. Nic extra velkého, asi tak 6x20 metrů, ale na proběhnutí (Dáda), hrabání (Alda) a válení se na sluníčku (všichnu tři) to bohatě stačí. Jen ta potvora Dáda se naučila plůtek přeskakovat a tak občas pobíhala, kde neměla. Je potřeba jí pořádně vykrmit, aby už tak vysoko nevyskočila.
No a nic moc dalšího už se u nás nedělo. Alda je čím dál tím víc línější, Dáda prdlejší a Belinka je prostě Belinka.
Takže na závěr snad už jen zbývá Vám popřát hodně štěstí a zdraví do nového roku.
Pár obrázků najdete ve fotogalerii .