Kterak pejsci malého černého kocoura sežrali. 16.1.2022
Varování: Následující text explicitně popisuje násilné scény. Není tedy vhodný pro děti a osoby se slabším žaludkem!
Varování k varování: Kecám, klidně si to přečtěte. Kdybych tvrdil, že je níže prezentovaný text drsný, kecal bych Vám stejně jako nám kdysi kecal náš třídní, když nás v osmé třídě vedl do kina na sledování sovětského filmu s "odvážnými sexuálními scénami". Je to už více než třicet let a pořád dumám, kde ty scény sakra byly. Možná po závěrečných titulcích. Tak jen čtěte ať máte také následujících třicet let o čem přemýšlet.
Opatrně našlapuji abych nenadělala sebemenší zvuk. Kořist už je blízko. Vidím ho, jak se nic netuše vyvaluje. Malý hloupý černý kocour. U plného pytle žrádla, jak já ty kočky nesnáším! Ještě malý kousek. Jedna noha za druhou a třetí za čtvrtou. Pěkně v klidu a pomaličku a pak - skok a už ho koušu a trhám na kusy. Křup! To byla noha ...
Ne, nejedná se o úryvek z hororové povídky nebo něčeho takového. Je to jen popis ve stylu "Jak to vidí naše Heda", když se tu plíží po baráku a žere na co přijde. I když. Žere, to zase jo, ale plíží? Nevím jak vaši pejsci, ale naše Heda jde do všeho pěkně prsama a za velkého řevu. Žádné pokradmé plížení. Někdy mi to až přijde, že má ramena větší než dřevorubec po třetím pivu. A ostatní čuby za ní v ničem moc nezaostávají. Z koho či čeho si berou příklad opravdu nevíme, ale asi z něčeho, co by jeden potkat nechtěl. Nejspíš z něčeho, co běhalo naposledy po Zemi v době před 65 mil. lety, mělo to hubu velkou jak vrata do stodoly a plnou zubů odpovídající velikosti. Prostě s něčím, o čem prohlásit: "velké jak prase" vystihuje realitu značně nedostatečně.
Třeba tuhle posledně. Slyším jak Heda (Hyáda Stella Sarensis) usilovně žvýká a na ostatní výhružně vrčí. Co by tam tak mohla mít? Než jsem stačil zakročit a sebrat jí to, okousala a z části sežrala Černého kocoura. Tak alespoň téhle hračce říká, tedy přesněji ŘÍKALA, naše Iva. No, smůla kocoure.
Kdybychom totiž měli sepsat co všechno už naši pejsci sežrali ožrali rozkousali ožužlali nebo jen načnuli, vydalo by to na celou knihu. A pěkně tlustou. S ilustracemi a odkazy, srovnáním a porovnáním s ostatními žrouty jako jsou třeba hyeny, krokodýli či žraloci. Znáte to, takové ty fotky - hromádka čehosi, kdy jen podle hlavy poznáte, že to (asi) byl přespříliš zvědavý turista, který si prodloužil dovolenou o 2 dny v krokodýlím žaludku. Tak něco podobného máme doma za chalupou obden. Tedy, né že by tam byly, kulantně řečeno, vyloučeny hromádky ze spoluobčanů. Ne, to ne. Jen je občas vidět, že dotyčný pejsek asi nemlsal jen granulky, ale i něco říznějšího. Obvykle jsou to tedy třísky, ale občas i kousky plastu (dětské hračky), textilu (nový pelíšek) a podobně. Můžeme se snažit psi hlídat, odstraňovat jim z dosahu vše co by potenciálně mohli sežrat, ale nic platné. Vždycky si něco najdou. A obzvláště Heda, ta ničitelka světů.
Někdy mi ta Heda přijde blbá jak dělení nulou, ale i tak ji máme rádi. A vždyť se zase tak moc nestalo a kousky kocoura by se nakonec někde měly objevit. Raději bych se v tom ale moc nešťoural.
Po kliknutí na obrázek se objeví opravdu drsný snímek roztrhaného kocoura.