Prase nebo sova? 25.1.2024
Jak jako - prase nebo sova? Co to má být za dotaz? To se u Košťálů zbláznili a cpou se sovími řízky nebo sovími škvarky či uzeným? Ne, tak to opravdu ne. Jen jsem si tak zafilozofoval, když jsem přemýšlel, zda jsou naši psi blíže sově nebo praseti. Zdánlivě snadná otázka? Ale kde že. Sledujte následující indicie, důležité pro náš příběh.
Začalo to nenápadně a již před pár lety. Koupili jsme kompostér. Hmm, super a to do něj jako cpete sovy nebo prasata a nebo jejich bobky či co? No to ne, prostě kompostér na zbytky z kuchyně, zahrady a podobně. A během pár let těch kompostérů přibývalo a teď už jich je pět. A v rámci reorganizace zahrady jsme je dali na jedno místo k plotu, pěkně do řady jeden vedle druhého. Výsledek? V první řadě samozřejmě každé jaro 30 koleček kompostu, ale také to, že přes zimu se tam moc líbí myším, hrabošům a podobné verbeži. Nic nepříjemného, ať si VENKU a MIMO dům myšky klidně žijí, že.
Další, co se stalo, bylo to, že jsme za chalupu na podzim 2021 umístili kurník. A ne, sovy v něm opravdu nechováme - ani na maso ani na vajíčka. Jen pěkné malé a barevné slepičky. A letošní zimu jsem si poprvé všimnul, že se tam večer občas mihne myš. Schovávají se mezi cihlami, na kterých stojí napaječka a krmítko. No, vlastně proč ne. Se slepicemi se míjí, protože slepičky si hrabou za světla, na noc je zavíráme do kurníku a napaječku i žrádlo pro ně schováváme. Tak ať si tam myška v noci klidně řádí a dojede zbytky ze země. Jenže časem tam těch myšek přibývalo, až mi jich tam při večerním poklízení zmateně běhalo pět či šest.
No a poslední věc, která zřejmě přispěla k nárůstu myší populace na naší zahradě, byla hromada listí. Listí jsme s dětmi navezli na velkou hromadu od javorů z druhé strany chalupy ke skleníku. Myšlenka byla taková, že uděláme zimní schovku pro ježky a hmyz. Stejně by se to všechno už nevešlo do kompostérů. Prostě hromada listí a tu pak zakrýt plachtou tak, aby do listí nepršelo, ale větralo to. Tak jestli se tam nastěhovali ježci nevíme. Podle stop na sněhu tam ale určitě sídlí celá smečka myší nebo něčeho v podobné velikosti.
Další věc zdánlivě nesouvisí s ničím předchozím. Nelítají nám na krmítko ptáci. To už musí být, když se tam slétnou. Osobně si myslím, že viníkem, zodpovědným za případný slet ptacta na krmítku, je silný severozápadní vítr, který se za rohem chalupy divoce točí a ty malé okřídlené chuděry tam prostě do krmítka na okně nahází.
Jednou takhle jdu kolem krmítka s nasypaným a netknutým (parchanti malí nevděční!) zobáním a všimnul jsem si jakési malé věcičky na parapetu okna. Chlupatý šedý váleček něco přes centimetr v průměru a asi 3-4 cm dlouhý. Co to je? No, netrvalo mi to dlouho, abych v tom poznal soví vývržek. Tedy kousky, které sova vyvrhne jako nestravitelné ze zobáku potom, co stravitelnější zbytky různých myší a ptáčků putují ze žaludku trávicím traktem dále až k té "druhé straně" sovy. Z této "druhé strany" pak vypadnou v podobě barevně zajímavé kompozice, sestávající zejména z bílých a šedých tónů. Nu, kompozici jsem našel na chodníčku hned pod parapetem a bylo jí opravdu dost. Tolik, že jsem bystře usoudil, že tohle opravdu není z vrabce či kosáka, protože tohle vypudit, tak už z nich nic nezbude. Tohle by spíš odpovídalo kachně, které se to konečně "povedlo", po dvoudenní zácpě. Po chvíli hledání jsem v těsném okolí našech asi deset dalších vývržků. Prostě nám v noci na zahradě loví sova. Není divu, že se ti malí okřídlení hajzlíci drží raději dál a naše krmítko pak zeje prázdnotou. Co by jste si vybrali vy, zobání s tím, že vás pak tichá smrt sejme někde v noci z větve, na které jste se usalašili? To pochybuji. Jak dokáže sova překvapit, už jsem zažil jednou v létě při nočním astronomickém pozorování. Tehdy jedna svůj zběsilý let vybrala sotva metr dva ode mě. A dostat po hubě hladovou sovou v plné rychlosti by asi nebylo příjemné. Zajímavé bylo, že jsem jí prakticky vůbec neslyšel a to se holka musela sakra snažit, aby se mi na poslední chvíli vyhnula. Opravdová "tichá smrt". Spíš než ptáčci ji ale na na naši zahradu přilákaly ty myši bezprizorně se potulující mezi hromadou listí, kompostéry a kurníkem. I ty vývržky obalené myšími chlupy by tomu odpovídaly.
A už se, trpělivý čtenáři, blížím do finále. Máme tady tedy sovu lovící myši a (zřejmě) odrazující zpěvné ptactvo od našeho krmítka. A kde je to prase? Na zemi přece a ryje. Ryje jako naši pejsci a hledá myšky. Jako naši pejsci? Proč mě to hned nenapadlo? Prostě večer, když jdu poklízet výběh u kurníku beru pejsky dovnitř s sebou. Se slovy "tady je myška!" zvednu krmítko a jak se to rozutíká, psi se je snaží chytit. Zatím bodovala jen Dáda, ale už dvakrát. Je to prostě šikula. První si sežrala celou sama a druhou milostivě přenechala spolubydlícím. Tedy spolubydlícím psům, ne nám. Ena sežrala hlavu a Heda pak další kousky.
Co mají tedy společného prasata a sovy? Spojovacím článkem mezi nimy jsou naši pejsci. Naši pejsci, kteří si rádi zobnou myšku, tak jako sovy a i prasata. Naši pejsci, kteří by zaručeně zaplašili svým věčným ňafáním kde co. Zrovna jako ta sova plaší drobné ptactvo od našeho krmítka. Naši pejsci, kteří majíc sdostatek času jsou schopni zrýt kus louky k nepoznání. A my je máme i tak všechny rádi. I tu sovu - jen si žer, myší je tu dost, i ta prasata - hlavně jako uzené, škvarky, šunku a pod. a hlavně máme rádi ty naše čuby vzteklé. Takže tak :)