Bilance 2017 1.1.2018
Rok se s rokem sešel a na naše webové stránky přibyla další Bilance - tentokráte za rok 2017.
S dětmi je čím dál tím větší sranda - Ivance byly v dubnu dva roky, takže je to takový malý človíček, ale už s vlastní osobností a tak nás rozesmívají různé její hlášky a škleby. Evička šla letos v září do školy, takže koncem roku už čte a píše jednoduché věty stylu:
Ema má hlad.
Ema má mámu.
Máma má hlad.
Máma mele Emu.
Máma (a teď vlastně už ani Ema) nemá hlad.
Pro ty větší členy smečky (tedy mě a Pavlu) se letošek příliš nelišil od předchozích let. Práce v zaměstnání i doma, však to znáte také. Jen jsem letos musel pro problémy s kolenem vynechat dovolenou. No, příští rok tam Alpy budou stát také.
Co se koček týká, tak Boris je pořád stejně tlustý a vlezlý a Tymůra je pořád stějně vlezlá.
Pejsci se letos opravdu vyznamenali. Opět v tom hrál roli Eviččin křeček. Ano, tušíte správně. Křeček se na dobu přechodnou přesunul v zavřené a zajištěné kleci na okno dole v hale. Bohužel pro křečka byl v dosahu pejsků a ti se s křečkem nepárali. Stačilo 5 minut a klec shodili, rozloupli jako ořech a milého křečka sežrali. Tedy sežrali, nesežrali. Ještě asi 10 minut ho nosili v hubě, než jsem si toho všimnul. Bohužel křeček již pak nebyl k jinému použití, než jako náplň do malého hrobečku na zahradě. To už je holt osud.
Letos měla Dáda štěňátka - dva kluky a dvě holky. Ale o tom jsme Vás již zevrubně informovali během roku. Jednu fenku jsme si nechali na chov, takže teď máme smečku čtyř psů a to už je nějaká síla. Alda je napůl hluchý a slepý a většinou polehává doma. Jen přes léto se dá nalákat na delší pobyt venku na sluníčku, kde zase polehává. Jen štěňátka ho dokázala tak rozpumpovat, že se s nimi honil ve výběhu.
Belinka s Dádou a nově přibyvší Enou (zkratka z Energie) vytvořily svéráznou čubí trojku, která pořád na někoho štěká, i když kolikrát opravdu nevíme na koho. Ale u nás na dědině stačí, když jeden pes zaštěká a za chvíli řvou všichni, co jich tu kolem je. A bereme-li v úvahu relativně pomalou rychlost šíření zvuku ve vzduchu a to, že štěknutí se může pěkně odrazit a vrátit se zkreslené jako ozvěna, může si takové štěkadlo uštěkané vlastně vystačit samo a řvát vesele samo na sebe.
Nejvíce si ale Ena vyhraje s Dádou - předstírané útoky s plížením a následným šíleným pobíháním, hrůzu nahánějícím vrčením a ceněním zubů, to už je u nás všední den. Židle se převrací a dveře a skříňky duní po nárazech tvrdých psích palic. Když to nastane, jde si většinou Belinka s Aldou lehnout někde stranou, aby je pobíhající dvojice nepošlapala.
No, co by jsme o tom povídali dál, níže naleznete pár obrázků, zachycujících průběh roku 2017.
