Málo je více než nic 2. 3. 2020
"Tati, půjdeme lyžovat?" "A na čem, žádný sníh tam není." Takhle nějak jsme se bavili s Evičkou někdy v lednu. Je to tak, pro mě a mou generaci je dost sněhu na lyže tak alespoň 30, 40 centimetrů. Pro Evičku 10, 15 cm. Stačilo 25 let a je po zimách. A bude hůř - sníh zmizí, voda zmizí, lesy zmizí, ale asi to jinak nepůjde. Nepůjde to jinak, lidi se prostě nezmění dřív, než sníh zmizí úplně, voda bude na příděl a místo polí a luk tu bude přes léto prašná polopoušť a místo lesa křoví plné klíšťat a dalšího sajrajtu. Prostě než nás Matka příroda nakope do držky všechny. A to pořádně.
Nakonec jsem se nechal přemluvit a s Evičkou a Ivankou na ty lyže šel. Alespoň na louku za dědinu. Jen pejsky jsme nechali doma. Metodou pokus omyl jsem zjistil, že tato kombinace mnoho radosti nepřináší. Pejsci běží na jednu stranu, Evička jede na druhou (i když psi jsou poslušnější) a Iva sedí na zadku a směje se. Tak takhle ne. Za chvíli je psům zima a děti a já jsme naštvaní. Takže pěšky klidně všichni, na lyže jen děti.
A zrovna když tohle píšu, tak je venku jaro. Tak nevím, možná už jsem jen starý morous.
