Galileo Stella Sarensis 20. 7. 2020
Po dlouhém čekání jsme se konečně dočkali a Eně se narodilo štěňátko. Taky jich mohlo být víc - 10 je takové kulaté a pěkné číslo, ale Ena má rozum a ví, že by se z toho zbláznila, a tak je jen jedno. Konkrétně kluk jako buk. Tedy, ze začátku to byl kluk jako buk. Teď už je spíš jako Otesánek. Také má na práci jen se válet a stačí písknout a má k dispozici mléčný bar, myčku, ohřívadlo a to vše v jednom balení, jmenovitě Enu.
Na druhou stranu je to chudáček. Kdyby jich totiž bylo víc, tak mu nedávají naše děti takovou sodu. Pořád ho ňuchňají a hladí a "To je ale krásné štěňátkóóó!" . Musíme je pořád hlídat.
Že se o něj perou děti, ale málem se o něj poprali i naše čuby. Belinka, nejstarší, ta si k němu ani nešla čichnou. Poslední dobou jí asi už dobře slouží jen čich, takže jí bylo vše jasné i na 5 metrů, ale Dáda, prostřední, tak ta to nese těžce. Pořád se zkouší nacpat do pelechu ke štěněti a jednou se jí to konečně asi na 5 minut i povedlo. Ena se válela s lidma na gauči a nechala prcka bez dohledu. A Dáda se hned ujala mateřských povinností - začala ho pucovat jazykem a nastavovala se, ať se strávník nacucne. Nic z toho nebylo, protože Dáda nemá co by nabídla a navíc Ena něco začala tušit a vyhnala jí z pelechu.
Takže tak. Dáme zase vědět.
