Řev 14. 1. 2021
Tak už je to tady! Tři fungl noví Čeští teriéři se hlásí do služby. Zatím tedy spíš jen polehávají ve štěněcí bedýnce s Eninkou, ale nebude to mít dlouhého trvání a lumpačení začne naplno.
Kolem druhé až třetí ráno se ze štěněcí bedýnky začne ozývat řev. Už podle něj poznám, zda mám raději vstát a jít zapeklitou situaci vyřešit a nebo stačí chvíli počkat, než se to uklidní. Řev obvykle bývá dvojího druhu. Ten první druh je klasický řev frustrovaného a naštvaného štěněte. Štěněte, které má hlad a zároveň i tu smůlu, že je slepé a nemůže tedy najít fenu, kterou by vycuclo. Osobně mi to někdy přijde, že tento typ řevu používají štěňata pro echolokaci - řvou a řvou a řvou tak dlouho až podle ozvěn odhadnou, kde je fena. Cestou si ještě párkrát zařvou a ... a už cucají. To pak nevstávám. Další možné využití tohoto typu řevu je v souvislosti s nevhodným prostorovým upořádáním. Prostě štěně je na špatné straně feny a čelí problému, jak se dostat přes její hřbet k pumpě. To už mám vyzkoušeno, že je lepší vstát a pořešit to, tedy přenést štěně těch 30cm a přistrčit ke zdroji. Druhý typ řevu je pak klasický "já maly hudaček, upad sem do srač.k" a je používán akutně a to při příležitosti zasednutí fenou. To si zatím vždycky vyřešila sama Ena.
Jinak je ale Eninka totálně nad věcí. Sice se o štěňátka poctivě stará - vypucuje, nakrmí, zahřeje, ale oproti Belince vlastně nic extra. Belinka se od štěňat první dva týdny nechtěla hnout. Museli jsme jí doslova vyhánět ven na nějaké to čurání a kladení kabelů. Alda udělal DVAKRÁT tu chybu, že se postavil mezi ní a pelech a DVAKRÁT ho hryzla. Ena? Dáda jí čučí do pelechu a ta tam leží a má pohodu. U minulého vrhu jí tam Dáda několikrát vlezla a zkoušela kojit (bezúspěšně samozřejmě) a Ena na ní jen vrčela. A Belinku už zajímají jen granule, plácek za chalupou a pelech. "Nějaká uvřeštěná štěňata? Ne, to tedy opravu ne. Díky."
