Izar 10.12. 2022
Naposledy jsme Izárka opustili ve fázi seznamování se s dalšími členkami naší psí smečky. Za ty poslední dva týdny se s nimi seznámil více než dost. Také se s nimi mnohokráte popral a to obvykle po nehorázném provokování, které sestávalo zejména z hlasitého řevu a zakusování se do uší či zadku ve výskoku. Asi nejvíce si s ním hrála nejstarší Dáda. To byly docela bitky, až jsme se báli, že to Iža odnese. Kolikrát s ním Dáda tak vyběhla, až se chudák za zoufalého kníkotu kutálel po podlaze.
Nejen že se s ostatními seznamoval, ale také od nich stihnul pochytit co se dalo. A většinou to bylo pozitivní. Tak třeba pochopil rychle, že bobíky a loužičky se mají dělat venku. Tedy ne že by se to povedlo vždycky na jedničku, ale překvapivě rychle mu to došlo. Asi by jste se také snažili hóóódně rychle pochopit co po vás chtějí, když by vás postavili v pět hodin ráno za větru a svinské zimy na severní straně domu na sníh. Jó zima, drsná to učitelka. Po pár dnech už mu to ani nepřišlo a běhal ve sněhu jako velký pes a řval na kočky, na slepice i na ostatní psy. Nejvíce si tedy pořval, když strčil hlavičku mezi plaňky branky v plotě. Tam se šprajcnul za ouška a nemohl ven. Jéje, to bylo kníkotu. Než jsem stačil doběhnout tak se sice osvobodil sám, ale utěšovat ho přiběhla jak Ena tak i Dáda. Ještě chvilku pak potřepával hlavičkou a potichoučku nadával. Asi dost sprostě, protože jak Dáda tak i Ena, jako správné dámy, zmizely rychle z doslechu. Další co rychle pochytil bylo lezení do myčky na špinavé nádobí. To je jistě velmi důležitá dovednost, která se mu bude do života hodit. A byl v tom hned tak dobrý, že se i přes svoje krátké nožičky hned na druhý či třetí pokus vyškrábal až na otevřené víko myčky. Takovéhle lumpárny se ale ani učit od nikoho nemusel, to snad měl už v genech. Pořád je to ale lepší než aby se, za účelem získání něčeho poživatelného, prokousal Ivance do aktovky. To totiž udělala nedávno Dáda. Nic jedlého tam sice dost překvapivě nebylo, ale ožrala tam kde co šlo a Ivanka pak ve škole zmordovanou čítanku po pravdě vysvětlila tím, že jí doma okousal pes.
Tak a tohle bylo nejspíš poslední povídání o Izárkovi. Před chvílí jsme se s ním rozloučili, protože si ho odvezli noví páníčci do Dětmarovic. Tak se snad bude mít kluk dobře :) .
