Čus, Japetus 18. 3. 2023
Od poslední aktualitky o našem Japíkovi utekl celý měsíc. Za tu dobu se toho v životě štěněte stane opravdu hodně.
No tak například začal chodit ven. Když chcete štěně naučit chodit ven a tím "chodit ven" myslím účelově chodit ven klást kablíky a dělat loužičky (protože na gauč se vám vybleje klidně i jako dospělý, že Eno!), tak musíte začít brzo. Jak jsem vypozoroval, tak to funguje takto - nejdříve štěně jen tak leží a kníká. Už po pár dnech se ale, ještě jako "slepejšek", za kníkavého nadávání vypotácí z pelíšku ven na savou podložku, udělá co potřebuje a odpotácí se zpátky. Nějakou chvíli potom, co začne vidět, už na něm lze pozorovat snahu chodit ještě dál, ideálně ven z bedýnky. A to je právě ta pravá chvíle, kdy je ho potřeba chytit a začít nosit ven. A to zima nezima. A raději s ním těch pár minut venku i vydržet. A v našem případě je místo na venčení na severní straně domu a zrovna vedra tu také často nemáme. Takže větší část roku tu stojíte u zdi, snažíte se ignorovat mrazivý vítr nebo sníh, který se vám pokouší nacpat všude kam může a nebo déšť. V ideálním případě se to zkombinuje. A to malé zvířátko se vám krčí u noh, kouká na vás vyčítavě a třepe se zimou. To je ale jen ze začátku. Jak trochu poporoste, tak už se vám při přenášení ven škube v ruce, protože "už je to přece velký pes a dojde si sám!" Venku pak úplně zdivočí a běhá a řve s dospělými psy, což je zvláště efektní před pátou ráno, honí kočky a válí se ve sněhu. A někdy i udělá to co má.
Takže za měsíc tu máme z nemotorného buřtíka na nejistých nožičkách malého dravce, který se rve se vším. Hlavně kocoura si oblíbil. On je kocour takový pětikilový bambula. Pěkný hustý zimní kožíšek. Nechá se kousat do uší a ani se moc nebrání. Když to Japík občas přežene, kocourovi dojde trpělivost a profackuje ho. Asi ne moc, protože to většinou zabere jen na chviličku a už má pejska zase zahryzlého v ocase. Menší kočka se mu raději chytře vyhýbá a ušetřila si tím jistě spoustu hryzanců.
Dneska jsem vzal Japíka dokonce na procházku na louku za chalupou. Sníh už slezl, svítilo sluníčko a skoro nefoukalo, prostě super počasí na procházku s malým pejskem. Snažil se kluk statečně, ale raději jsem ho chvilkami nesl. Zastavil se u každého krtince, vrtal díry, prostě dělal všechno podle větších psů. Doma se pak ještě půl hodiny všichni psi rvali jako, no jako psi a zbytek dne prospal úplně vyřízený. To už si pro něj přijely nové majitelky, takže touhle dobou už je v novém pelíšku. Tak ať se Ti tam daří, Čudlíku.
