Bilance 2023 25. 1. 2024
Začátkem roku se naší Hedě narodila malá obludka se vznešeným jménem Japetus Jonáš Stella Sarensis (více např. zde). A jak už to bývá, tak se z malé chlupaté fazolky postupně přes vývojová stádia "krtek", "moták" a "řízená střela" dostal do závěrečného stádia před prodejem novým páníčkům a to sice stádia "největší vyčuránek pod Sluncem". V tom posledním stádiu zůstávají naši pejsci ostatně celou dospělost, kdy provádí jednu lumpárnu za druhou. Posuďte, prosím, sami z vlastní zkušenosti nebo z obrázků štěňat z naší fotogalerie.
Alespoň část zimy je u nás obvykle dost sněhu na lyžování. Už i Ivanka se nějak udrží na těch čertovských prkýnkách a může si tak užívat veselé sjezdy z kopce dolů a následné méně veselé výstupy po vlastních zase nahoru. Naši pejsci zůstávají při podobných příležitostech doma. Proč? Byla by jim zima. Radovánky na lyžích trvají poněkud déle než obvyklá procházka a hlavně obvykle mrzne. A určitě víte, co dělají pejsci jakmile jim namrznou tlapky, že? Kníky kník , tlapka zvedlá do vzduchu a "když jsi nás vyhnal ven na mráz, tak si nás teď odnes domů." Jeden brzy zjistí, že na odnesení 3 psů nemá dostečný počet rukou či ramen. Jo, kdyby to byly kočky, tak si to člověk nahází přes rameno jak malé chlupaté pytlíky a jde, jenže psi? Zkusili jste si hodit přes rameno psa? To je jak poleno. Takže pejsky raději na lyže nebereme a jdeme s nimi jindy.
Japíka jsme se letos snažili naučit chodit co nejdříve na záchod ven. Jak začal jevit známky toho, že hodlá vylučovat odpad v tekuté či tuhé formě, hned jsme ho vzali ven za chalupu. A dost často to fungovalo a řekl bych, že ho to i bavilo. Jó očuchávat kde co, honit koucoura a ostatní psy, tomu se nedá odolat. Oni ti psové jsou vůbec zvláštní stvoření. Klidně vstanou ve tři ráno a jsou hned veselí - hlavně že dostanou nažrat a něco se děje. Opravdoví kamarádi do nepohody. Jen občas, když jsem ho vynesl ven do takové pěkné zimní bouře, kdy s Vámi cloumá vítr a sníh se Vám snaží nacpat všude (a také nacpe, jak zjistíte později), tak to už se mu nelíbilo a schovával se, kde mohl.
Na jaře jsme chodili po výletech. Přece jenom už toho sněhu moc není a dny už jsou delší. Sice vždy na pár dnů nasněží pár centimetrů ještě i v dubnu či květnu, ale to už jsou jen takové sněhové přeháňky. Nic, v čem by se nedalo vyrazit ven. Navíc s Evičkou na jaře chodíme i delší trasy jako tréning před letním výletem do Tater.
Už pár let se nám drží v okolí domu parta vrabců. Jeden pár si dokonce udělal hnízdo přímo ve střeše pod taškami. Je to sice taková ptačí verbež, ale i tak jsem jim udělal budku právě vedle toho jejich hnízda ve střeše. Hned vedle je velký keř jasmínu, takže si mohou z hnízda hned skákat v keři a i mladým vrabců se to evidentně líbí. Vrabci prý rádi hnízdí pospolu, tak jsem jim udělal takový panelákový model budky - podívejte se sami na obrázky. A už minimálně v jednom kutlochu i zahnízdili. A proč, ptáte se? Mě se to líbí a docela nás i tolerují, takže když opatrně projdete kolem keře a děláte že na ně nekoukáte, tak na vás civí celé hejno vrabců z necelého metru. A hlavně je super, když je vidíte, jak jich 20 či 30 prolézá keříky brambor a vyzobává každého hmyzáka, kterého najdou. Jó, my nemusíme sbírat mandelinku :)
Letos jsme se nějak zhlédli v houbách. Jednak se nám povedlo několikrát, víceméně náhodou, nasbírat opravdu hromadu hub v lese. Super, že? No, ani moc ne. To sbírání by ještě šlo, ale to čištění, krájení a sušení, to už je horší. V každém případě se sušené houby hodí a já se vždycky dmu pýchou, jaký to nejsem šéfkuchař, když si dělám gulášovku z pytlíku a mimo brambor a salámu tam dám i ty houby. A polévka je to pak fakt dobrá. Mimo hub v lese jsme letos zkusili i hlívu ústřičnou. Zkusili jsme hned dvě možnosti pěstování. Na první možnost mi kamarád dal slámu. Slámu jsem nacpal do igelitového pytle, sterilizoval vápenným roztokem a naočkoval hlívou. Přesně dle návodu na webovkách dodavatele. A docela to fungovalo! Na druhou možnost, která je na delší dobu, mi jiný kamarád dal bukové špalky. Do špalků jsme s dětmi navrtali dírky a natloukli tam kolíčky s hlívou. Špalky jsem pak napůl zahrabal na zahradě. Když se to povede, tak se od letoška můžeme několik následujích let těšit na pravidelnou houbovou sklizeň.
V létě jsme s Evičkou vyrazili do Tater. Už loni jsme se domluvili na Rysech, takže letos to byl jasný cíl. Já na ně šel podruhé, takže jsem si cestu trochu pamatoval. No, byl to zážitek. U Žabích ples (cca 1900 m.n.m) doslova mrzlo, taže jsme nasadili teplé čepice a rukavice. Pak nás čekalo několik sněhových polí, ale měli jsme alespoň nesmeky, takže to šlo. Trochu negativní zážitek byl až na vrcholu. Přece jenom jsou Rysy docela vyhledávaný vrchol. No, my to udělali správně - vylezli, rozhlédli se, fotky udělali a vypadli. Předpokládám, že někteří tam asi sedí a svačí dodnes. Druhý den jsme šli nahoru Mlynickou dolinou pak přes Bystrou lávku a dolů jsme se vrátili Furkotskou dolinou. Nádherný výšlap a počasí nám přálo, co víc si přát. Cestou ze Slovenska jsme se ještě stavili v ZOO u Zlína, také super. Jen to byl zvlášní pocit - dva dny před tím jsme doslova mrzli a ve Zlíně najednou hrozné vedro. Trochu šok.
Léto se pak neslo ve znamení práce kolem domu. Pavla s holkama jely zase kamsi na vodu, to není pro mě.
I na nějaké to astronomické pozorování přišla řada. Např. 9.11. 2023 byl kolem poledne pozorovatelný zákryt Venuše Měsícem. Docela zajímavá podívaná.
Podzim uběhl rychle a zase přišla zima. Letos, alespoň ze začátku, docela z ostra. Pěkně nasněžilo. No a to je tak nějak konec tohodle shrnutí. Mějte se pěkně a v tom novém roce 2024 se držte.
