Bilance 2024 až 25 25. 1. 2026
Rok se s rokem sešel a máme tu další shrnutí. Letošní je dokonce za dva roky zpět.
Pejsci nám dělají jen radost. Lumpačí, řvou a nebo se jen tak válí v pelechu či na nás. Dle možností.
2024 se Hedě povedlo snést jedno štěňátko. Ani jsme to tu na našich stránkách moc nerozváděli, protože jsme si malou fenku chtěli původně nechat. Jenže jsme nakonec došli k závěru, že tři psi už jsou tak akorát a že se musíme hodně snažit, aby jsme se věnovali všem třem stejně a některá z našich psích dam se necítila odstrkovaná. Nakonec jsme se tedy rozhodli, že Kometku, tak se štěňátko jmenovalo, raději posuneme dál a počkáme si až na další. Takže pekelná trojka Dáda, Ena a Heda jedou ve stejné sestavě dál.
Na nestarší Dádu už začínají ty roky nějak doléhat. Sice venku na procházce pořád běhá nejlépe ze všech tří, ale už jí kde co bolí a míček už jsme jim raději přestali házet, protože to byly takové karamboly, že už nechceme riskovat. Jinak se Dáda ale drží. No zrovna včera hodila krásnou tlamu na zmrzlém sněhu za domem. Rozpálila to na zahradě a u schodů do domu jí klouzla noha, neustála to a povedlo se jí krásným skluzem padnout nejdříve na bok a za stálého pohybu vpřed se elegantně převalila i přes záda zpět na nohy. Pořád je to šikula. A vyčůraná je pořád stejně. Je to zatím náš jediný pes, který, když ji přestaneme hladit, tak si sama strká hlavičku ze spodu pod ruku a "dělej, hlaď mě, od čeho tu si?"
Prostřední Ena je taková nevypočitatelná povaha. Někdy odtažitá - zavoláte ji a ona zaleze pod stůl. Jindy si sednete na gauč a hop, máte jí na klíně a lísá se. Tak jí necháváme volnost ať se lísá, když má náladu. Poslední dobou se nám tu ale rozmohl takový nešvar (ano, viděli jsme teď nedávno Pelíšky). Nejde o sprostá slova - na to jsem tu já. Jde vlastně o ho.no, vlastně o ho.na. Množné číslo. Přesněji o zmrzlá ho.na. Co Enu poňouká to ukousnout venku, kde je to přimrzlé na sněhu, a vzít si to domů, vítězoslavně se s tím posadit do pelechu a začít to chroupat, to fakt nevím. V každém případě pak přijde na řadu můj doktorát z vulgarit, lopatka a záchod. Snesu hodně, ale tohle fakt ne.
Nejmladší Heda je hrozný pakůň. Nejvíc řve, dělá hrozného machra, všechny odstrkuje a vůbec. Venku se ale raději drží těsně za námi a oddělí se jen když najde něco zajímavého na zemi. Kolikrát se tak rozhlížíte, koukáte a: "jeden pes, druhý pes, ale kde je ta třetí potvora?" No a pak se podíváte dolů a těsně u boty vidíte ten její poťouchlý chlupatý xichtík zírající oddaně vzhůru. Kolikrát jsem se až lekl.
Děti nám také dělají radost. Evička je na víceletém gymnáziu, teď je v jakési té kvartě či partě nebo jak se tomu nadává. Je to ekvivalent deváté třídy ZŠ. 2024 jsme spolu byli již tradičně v Tatrách a zdolali Kôprovský štít. Procházka to byla pěkná. Loni jsme byli v Alpách, konkrétně v Ennstalských Alpách. Je to tam krásné a je to autobusem z Brna vlastně kousek. Jeli jsme s Kudrnou. Nádhera, všechno zařídili za nás a pro mě nejlepší bylo, že jsem nemusel řídit, ale hezky jsem se vezl. A Evička to zvládala, takže jsme si to oba užili.
Ivanka je takový náš čertík. Občas je tedy na zabití. Paní učitelka asi dost trpí, ale nese to profesionálně. Co si Iva oblíbila, je spát s Dádou. Vždycky si jí dá do postele, kde pak Dáda vypadá jako mumie zabalená do deky. Dádě se to ale evidentně líbí, tak proč ne.
Já si před rokem začal s novým koníčkem. Astronomie mě zajímá už 40 let a na podzim 2024 jsem se pustil do výroby vlastních astronomických zrcadel. Je to docela zábava a je k tomu potřeba dost znát a umět, takže mě to úplně pohltilo. A jako kdybych to nějak přivolal, tak na hvězdárně v Rokycanech otevřeli 2025 kurz výroby zrcadel. Oni to tam provozovali snad už od 70-tých či 80-tých let, ale někdy v roce 2010 to ukončili pro pokles zájmu. No a zrovna loni se jim sešlo dost bláznů, kteří si to chtěli zkusit na vlastní kůži jaké to je si vybrousit a násleně i vyleštit vlastní zrcadlo. Nemohl jsem tam, pochopitelně chybět :) A asi se to nějak dostalo pod kůži i Pavle, protože letos v létě jedeme na zatmění Slunce do Španělska. Tak uvidíme, zda něco uvidíme.
Pavla vůbec loni bodovala a podařilo se jí mě přesvědčit (spíš dokopat) k tomu, že jsme šli do divadla. A to dokonce do Národního divadla v Brně a, co je nevíc šokující, tak dokonce už 4x. To je výkon dostat takového jezevce jako jsem já mezi lidi.
Tak, napsal jsem toho už dost. Podívejte se na obrázky a zase přístě u nějaké další aktualitky. Hezký rok 2026 vám všem přeje Košťálovic smečka.
