Tak už je tu zase zima 16.10.2009
Tak už nám zase přišla Paní zima. Letos se meteorológové překvapivě trefili a předpověděli její příchod správně. A to i pro oblast Vysočiny, což se jim zase tak často trefit nepovede. Takže po dvou měsících jara, dvou léta a dvou podzimu nás zase čeká šest měsíců zimy. No, koneckonců, zásoby uhlí jsme doplnili koncem dubna hned jak slezl sníh a do dřevníku jsme nacpali tolik dřeva, až to chvílemi vypadalo, že pukne jako velryba co to přehnala s poleháváním na pláži. Nějakou tu bramboru taky máme a díky vinařům z níže položených částí naší Moravěnky máme i slušnou zásobu něčeho pro ty zimní večery, kdy venku skučí sněhová vánice a Vy jste opravdu rádi, že můžete sedět pěkně doma v teplíčku a nic nedělat. Takže až se letos zima zeptá, věděl jsem, že jí prostě jednu rubnem mezi oči tou velkou lopatou na házení sněhu a pak jí hodíme na hraní psům (a to, co z ní potom ještě zbude, si může vzít za chalupu na hraní některá z našich koček).
Tedy to byl původní plán, ale jak se říká: "člověk míní a pánbu mění".
V úterý jsem na poslední chvíli otrhal hrušky a aby mi u toho nebylo smutno, tak se na mě chvílemi sypal sníh a občas mě vzala po lebezni i některá až příliš nedočkavá hruška. Nebyla to jablka a sir Newton už svou práci odvedl, takže jsem nebyl postižen náhlým zábleskem geniality, jehož výsledkem by byl gravitační zákon. Ne to ne. Postižen jsem bylo pouze náhlým zábleskem nasranosti, která mě krásně zahřála i když byla zima jak v psírni.
Ve středu ráno mi stačil i letmý pohled z okna na to, abych poznal, že původní předsevzetí posbírat padlé hrušky alespoň na mošt či na sušení, už s letošní úrodou nevyplním. Do večera potom napadlo asi 10cm sněhu, který psi i Paní kočka bouřlivě přivítali. Honili se kolem baráku (hlavně psi Paní kočku), řvali (pouze psi), případně opatrně zkoušeli co že je to venku za studenou a bílou novinku (Týtý, která nám nakonec zůstala - o ní zde), no prostě dělali ze všech sil jako dobytek.
Protože na podnik kde pracuji dolehla krize, tak se zde v pátek nedělá. A protože jsem měl jít darovat krev, tak jsem si to domluvil geniálně na čvrtek, že si tím pěkně prodloužím víkend. Ve čvrtek ráno už mi to tak chytré nepřipadalo. Když jsem ráno chtěl vyhnat psi ven, aby vykonali svou ranní toaletu, musel jsem se do dveří pořádně opřít abych je otevřel, protože sněhu přes noc viditelně přibylo. Takže jsem lopatou, původně připravenou na již výše zmíněné vítání Paní zimy, vyházel vjezd, pak jsem ho vyházel znovu (přejeli s pluhem silničáři) a vyrazil do Nového Města na Moravě do nemocnice. Celou cestu jsem nepochopil, kam ten pluh jel, protože na silnici to nebylo už po cca 5 minutách vůbec poznat a zase takové závěje, aby v nich zmizel 20-ti tunový náklaďák, nebyly. Nakonec jsem na letních gumách (přezutí na zimní jsme si optimisticky domluvili až na příští týden) doklouzal k nemocnici a šel se nechat vycucnout. Po té, co ze mně vycucnuly těch 450ml, jsem se snažil u párků trochu zletýrovat v jídelně a poslouchal, jak v rádiu hlásí které další části Vysočiny se staly neprůjezdnými. Zde bych ovšem dodal, že neprůjezdné se stávají povětšinou díky "přespolním" kamionům, jejichž řidiči jaksi nepochopili, že když je zima, tak to klouže a když se snaží projet ty naše kopečky, tak to klouže dvojnásob. Takže u strmějšího kopce dojedete stojící kolonu na jejímž začátku stojí kamion a v něm blbeček bez řetězů, bez lopaty a bez písku, zato v kraťasech a páskových botách, který si posedí a počká až ho někdo vytáhne. To že za ním čekají auta a autobusy s lidma do práce a dětma do školy ho jaksi nevzrušuje. V takové chvíli mě napadá, že ten pověstný "Soudce Lynch" nebyl až tak špatný nápad. Cestou zpátky se ukázalo, že cesta až tak špatná není (jen jeden kamion a ten byl mimo silnici převrácený v příkopě), tedy až na menší překvápko v podobě cca půl tunového kusu zmrzlého sněhu uprostřed silnice a jízdy po paměti v kopci těsně nad Skleným, kde foukalo tak silně, že silnice prostě splynula s okolními loukami v jednu krásně bílou pustinu. Naštěstí si pamatuji, že za křížkem se má zatočit trochu doprava a pak rovně k ceduli na okraji obce. Šťastně a s písní na rtech (Zafúkané, zafúkané. Kolem mňa všecko je zafúkané) jsem dojel domů, kde mě uvítala potopa z roztátého sněhu ze psů, protože Pája vzala pejsky na procházku.
V pátek jsem dělal cosi doma a pak že půjdeme s pejsky na procházku. Pořádně jsem se nabalil, obul svoje oblíbené kanádky a psy navlékl do oblečků. Psi celí našení vyběhli za chalupu a po pár metrech uvázli v závěji. Psy jsem vyhrabal a hodil je na obecní cestu, která byla prohrnutá a tak si to psi šupajdili kus po cestě, aby mohli řvát přes plot na čivavy u sousedů. Jenže žádné čivávky tam dneska nebyly (tedy nebyly vidět, možná je najdem na jaře :) ), takže psi zklamaně (hlavně Belis) pokračovali na louku. Zde uvázli znovu a tentokrát definitivně. Vlhký čerstvý sníh je tak olepil, že Alda nemohl dát nožičky k sobě a připomínal tak jakousi sněžnou želvu. Takže po cca 50 metrech otočit a zpět domů. U baráku bylo přece jenom méně sněhu, takže se tam psi chvíli vyřádili a pak už domů a do sprchy. Od minule jsem vyměkl, takže jsem jim sníh rozpustil TEPLOU vodou a vytřel je do sucha. Pak jsme si chvíli poleželi na jedné hromadě s kočkami na gauči a už tu byla Pája, která dojela večer z práce. Navečeřeli jsme se a pak šup do pelíšků, protože další den nás čeká Moravskoslezská národní v Brně, kde bude Belinka soutěžit a musíme brzy ráno vstávat.
Takže dobrou noc i vám všem a ať si užíváte také tolik legrace se sněhem jako my.