Podzimní procházky 25.10. , 29.10. a 6.11.2009
Naši pejsci rádi chodí na procházky. A já rád chodím na procházky s nimi, nebo oni se mnou? No tož to je vcelku jedno. Zkrátka jednou za pár dní vyrazíme na menší či větší okruh kolem naší dědiny. Cílem je se utahat a vylítat (psi) a vyčistit si hlavu od trampot všedního dne (já). Funguje to k oboustranné spokojenosti.
Pája s námi moc nechodí. Hlavním důvodem je nedostatek času. Zatím co já v práci odpoledne skončím a mám volno, tak Pája dělá do večera a ještě má služby o víkendu. Takže většinou mám pejsky odpoledne a o víkendu pro sebe a pokud nedělám nic na chalupě, tak můžeme vyrazit. Pája je stejně zbytečně moc choulostivá co se týče čistoty našich psů. To je pořád samé: "pozor bahno!", "jéžiš, nechte tu scíplinu!", "nelezte do lesa!" a nebo "běžte od toho hnoja!!". Na to já moc nejsem. Když se chcou psi rýpat v kališti po prasatech, tak ať se klidně rýpají. Stejně z nich většina bahna opadá cestou a zbytek se spláchne ve sprše. Ohledně různých malých scíplinek a zcepenělin co "uloví" cestou se také nemá cenu moc stresovat, když jsou vybaveni žaludkem, který by jim mohla závidět i leckterá hyena. A větvičky tráva a listí v kožichu? No, často pejsci po procházce se mnou vypadají jako dobře maskovaní členové specielních armádních jednotek.
A tento podzim není jiný než předchozí měsíce našich společných procházek. Ve fotogalerii najdete pár obrázků z posledních tří z nich, které mimo jiné demonstrují jak se může počasí změnit během necelých dvou týdnů.
Na první procházku jsme vyrazili v neděli 25.10. ráno po přetočení času. Krásně svítilo sluníčko a po sněhu, co se všude válel ještě před týdnem, zbývaly jen zbytky v místech největších závějí a v lese. Pejsci si to šupajdili po loukách a bílá ranní námraza jim ani nevadila. Po hodině a půl jsme dorazili domů a záludně jsem vypustil mokré psy na Pavlu v posteli.
Na druhou procházku jsme vyrazili 29.10. Ve středu byl svátek, tak jsem si vzal dovolenou i na zbytek týdne a natáhnul si tak krásně víkend. Pejsci otravovali už od rána a trvali na procházce i přes poněkud horší počasí. Ještě před pár dny jsme měli slunečno a teď bylo venku tak svinsky mokro a taková mlha, že by psa nevyhnal. Přísloví se ovšem nezmiňuje o vyhánění páníčka ven psy a tak jsem byl nekompromisně vyštěkán ven.Nakonec jsme vyrazili do lesa podívat se na Brožovu skalku. Přes louky a po rozbahněných lesních cestách jsme došli až nahoru na skalku, z vyhlídky na ní jsme se rozhlédli po mlze a zase šli zpátky. Doma jsem nahnal psi do sprchy, vytřel je do sucha ručníkem a zalezli jsme si všichni na gauč po deku. Pejsci chrupkali a já si četl.
Před třetí procházkou stačil další sníh napadat a zase zčásti odtát. Vyrazili jsme tedy do 10-ti cm mokrého sněhu. Stejně jsem chtěl otestovat nové boty, zda do nich poteče. Koupil jsem si totiž už na jaře nové "kanady". Ty staré (vzor 90) byly super ale už dosloužily. Nové bohužel nejdou sehnat, a tak jsem si udělal radost a koupil si boty co se používají v německé armádě. V průběhu roku se ale ukázalo, že "soudruzi z NDR" někde udělali chybu a do bot teklo. To se mi u kanad ještě nestalo a několikery jsem už měl. Takže jsem si koupil těsně před zimou další boty a tentokráte jsem vsadil na ověřený klasický vzor 66. Ty jsem zrovna chtěl trochu rozchodit a také otestovat. Vyrazili jsme původně na krátkou procházku "do Čech" (co to pro nás znamená, jsem popisoval např. zde - den čtvrtý). Jenže když jsme došli k inkriminovanému místu, tak pejsci trvali na pokračování. Tak jsme to vzali přes Český kopeček, který leží ze 3/4 na Moravě :) a přes louky a les jsme nakonec došli domů. Já měl po dvouhodinové procházce mokrým sněhem, bahnem a vodou nohy pěkně v suchu a pejsci se vylítali dle libosti. Takže jsem byl spokojený já i oni.
A to bude pro tentokrát asi už všechno. Vemte svoje pejsky na procházku a když půjdete dostatečně hluboko a po dostatečně odlehlé cestě, tak se tam třeba někde potkáme.