Rok 2008 začal lednem a k němu patří pochopitelně zima a sníh. Sněhu moc nebylo, což je na procházky s pejskem dobře - v půl metru sněhu se chodí poměrně obtížně.ČECHOUNCI z VYSOČINY |
|||||
2008 - shrnutí
Tak jako asi většina lidí na konci roku provádí jisté bilancování, tak i my jsme připravili takové malé shrnutí roku 2008.
Rok 2008 začal lednem a k němu patří pochopitelně zima a sníh. Sněhu moc nebylo, což je na procházky s pejskem dobře - v půl metru sněhu se chodí poměrně obtížně.
V půli ledna jsme jeli do Brna pro druhého pejska - Belinku. Dovezli jsme si malinké zvířátko, u kterého jsme ze začátku měli strach, že se mu bude stýskat po ostatních štěňatech a fence. Ukázalo se, že Belince vystačíme my. Alíšek ji nesl ovšem nelibě. Všechny svoje hračky si snesl na hromadu a když se Belinka přiblížila, tak na ni hned vrčel. A když si někde našla na hraní kus dřeva, tak jí ho Alda sebral a sežral.
Nakonec se po jednom až dvou týdnech vše uklidnilo. Lépe řečeno neuklidnilo, protože Alda přišel na to, že je má vlastně další hračku. Hračku, kterou sice páníčci hlídají a seřvou ho, když se jim hrátky zdají už příliš, ale i tak zatím nejlepší hračku co dostal. Prostě psi začali dělat jako dobytek.
Alda začal hned Belinku seznamovat s tím, co má správný pes znát. Třeba jak hrabat nory ve sněhu na procházce.
Belinka byla ještě moc malá, aby ušla několik kilometrů ve sněhu a mrazu a tak vždy část vycházky prospala v teple v batůžku na zádech paničky. Alda jen pohrdavě funěl a běžel dál.
Koncem února přišla obleva a sníh zmizel. Na jaro ješte příliš brzy, ale všichni jsme si teplé počasí a sluníčko užívali. Alda začal Belinku učit hrabat díry do hlíny.
V březnu napadlo asi 20cm sněhu a tak mohli páníčci honit pejsky po loukách na lyžích. Alda se rozhodl se před Belinkou předvést a tak se rozběhl na dobytek na pastvě. Ovšem jen do té doby, než si ho tento všimnul. Následoval taktický ústup za elektrický ohradník. Jen tak mimochodem, k el. ohradníku se váže jedna veselá historka. Tedy veselá z mého pohledu. Pája chtěla jednou zkusit, zda je v ohradníku proud a jak moc tento "kope". Takže se jednoho drátu chytila. S úsměvem mi hlásila, že: "to jen tak trochu brní". Jenže Alda se k ní rozběhl a opřel svoje mokré přední packy o její HOLÁ kolena - Pája měla kraťasy. Výsledkem bylo zavřeštění Páji a asi půl minutové kňučení Aldy, kteří se vzájemně pěkně uzemnili. Belinka si také vyzkoušela co to obnáší být uzemněná a to když, křiku páníčků navzdory, zase jednou vběhla na pastvinu za ohradníkem a při návratu brnkla ocáskem o drát. Jen vykvikla a pelášila dál, snad jen o poznání rychlejším tempem.
Zatímco v nižších polohách už si začátkem dubna užívali sluníčka a jara, u nás se zima držela zuby nehty. Poslední sníh bývá v lese obvykle ještě začátkem května.
Nakonec přišlo jaro i na Vysočinu a pejsci se vesele proháněli na zatím holých loukách.
V dubnu jsme jeli k paní Kopové. Pája se s ní již dříve domluvila, že ji naučí stříhat Belinku na výstavy. Kromě čechounků měli také Irské vlkodavy. Jak vypadala naše Belinka, čerstvě ostříhaná s olepenýma ouškama se zde můžete podívat. I ten vlkodav nevěřícně koukal co se mu to mrcasí před brankou. Belinka přestala vypadat jako štěňátko a po ostříhání se proměnila v psí slečnu. A my jsme výletu využili k návštěvě blízké Kutné Hory.
11. května byla klubová výstava v Hrdoňově. Udělali jsem si prodloužený víkend a trochu se podívali po Jižních Čechách - Lipno, Český Krumlov, Rožmberk atd. Přestože jinak jsem ve všem 100% moravský patriot, tak musím uznat, že tento kousek Čech je docela hezký. Belinka i Pája na výstavě zabojovaly a dokonce vyhrály v kategorii štěňat. Velmi příjemné bylo i setkání s Belinčinou maminkou, sestřičkou, samozřejmě i oběma jejich paničkami a paničkou Belinčina tatínka Garečka.
Jarní rána lákají k procházkám. Rosa pejskům nevadí, hlavně že můžou běhat a honit myšky.
Koncem května jsme otestovali kondičku psů. Vzali jsme je na pochod Moravským krasem, který každoročně pořádá můj kamarád Laďa Novotný z Blanska. Poměrně teplému počasí navzdory pejsci ťapali statečně a stali se objektem pozornosti ostatních účastníků pochodu. Alíšek ke konci už sice lehce stávkoval, ale nakonec statečně došel. Belinka snáší teplo podstatně lépe, takže do cíle doťapala ještě docela čilá. Cestou zpátky si pospali v autě a večer už zase lumpačili. Pokud by někoho zajímal tento pochod, tak další fotky z něj jsou zde.
Začátkem července do naší rodiny přibyl nový člen - Paní Kočka. Malé roztomilé koťátko, které začalo beze strachu brát psům hračky, tedy ty, které uneslo, pít a ujídat jim z misky a cucat je hlava nehlava. Protože Alda je trochu morous, soustředila se pozornost výše zmíněné hlavně na Belinku, která tím vlastně dostávala průpravu na péči o štěňátka. To jí ovšem nebránilo kočku tahat za ocas a tlapky a když na Belinku přišlo hárání, tak ji i znásilňovat. Paní Kočka se jí zase odvděčila tím, že jí při různých příležitostech přistávala na hlavě, kousala a škrábala jí a vůbec používala oba psy jako trampolínu, vyhřívané lehátko a příležitostně i jako doskočiště.
Oba psy je potřeba dobře hlídat, zvláště když jdeme kolem ohrady s dobytkem. Jinak by mohli nějakou krávu strhnout! No, po pravdě to obvykle probíhá tak, že psi se s hurónským řevem rozběhnou k ohradníku vzájemně si dodávajíc odvahy. Pak si vyberou nebližší krávu a rozběhnou se k ní. Načež si jich tato všimne a pokusí se zaostřit na tak malou žoužel někde pod svýma nohama, zafuní a snaží se podívat blíž. To už psi zahájí taktický ústup zpět za ohradník. Zatímco kráva se začne znovu pást vyrušená asi stejně jako bzučením mouchy, psi dělají jako že nic a "my jsme strašní borci, zahnali jsme krávu" a čekají pochvalu od páníčků. Páníčci je seřvou za neposlušnost (ne, že by to bylo něco platné) a jde se dál.
Koncem července jsme všichni vyrazili do Blanska na závody agility. Protože to byla tak významná událost, podrobněji o této akci pojednává samostatná aktualita zde.
1.8. jsme všichni společně absolvovali zatmění Slunce. Všichni jsme si vzali volno z práce a sešli se u mého kamaráda a kolegy Vojty Laštovičky na zahradě, odkud jsme tuto vyjímečnou událost pozorovali. Psi toto ovšem nijak nevzrušovalo a snažili se vrtat díry do kamarádova trávníku. Obrázky postupně se zatmívajícího Slunce si můžete prohlédnout zde.
16. srpna 2008 nastal den s velkým D - stala se z nás rodina Košťálových!! Pejsci se sice obřadu nezúčastnili, kvůli obavám o šaty nevěsty, ale odpolední oslavu (která se protáhla do noci) si samozřejmě nemohli nechat ujít. A že někteří svatebčané neodolali žádostivým pohledům snad nemusím vůbec zmiňovat. Belinka na konci vypadala, jako by měla porodit patnáct obřích štěňátek a Alda na tom nebyl o nic líp. A to ještě druhý den "dojeli" zbytky (včetně zamaštěných ubrousků)!!
Soužití s kočkou se na Belince nakonec podepsalo. Třeba tak, že s ní občas pospává na parapetu okna a užívá si podzimního sluníčka.
Začátkem září jsme vyrazili na výlet na klubovou výstavu ČT v Počátkách u Pelhřimova. Podrobněji viz. aktualita zde.
Paní Kočka občas propadne kočičímu běsnění a to potom bezhlavě útočí na psy, či doslova vyletí až do koruny vysokého stromu. Pak jí to dojde, co zrovna provedla a mňauká a čeká, že jí snad polezeme sundávat. Stačí zachřestit granulkami v její misce a najednou to jde i dolů. Zadkem či hlavou napřed, hlavně že ji dole čeká žvanec.
Začátkem října jsem konečně dodělal akvárko. Psy to nijak zvlášť nezajímalo, ale Paní Kočka je hemžením ryb naprosto fascinovaná. Koukná na ně i větracím otvorem v osvětlovací rampě. Pokud by vás o našem akvárku zajímalo něco víc, tak se koukněte na moje webové stránky a nebo na AQUAPAGE.
Začátkem října jsme jeli s Pájou na svatební cestu do Itálie, konkrétně na Ischii. Pejsci museli zůstat doma, ale my jsme si užívali tepla.
Domů jsme se z teplé a slunné Itálie vrátili do mrazivého podzimu.
Alespoň ve sprše je krásně teplo. Psi jsou po procházce často tak zabahnění, že není jiná možnost než je nahnat do sprchy a pak pečlivě vysušit.
A když už nemrzne, tak je alespoň pořádná mlha. Máme tu takovou místní zvláštnůstku. Když jedeme z práce ze Žďáru nad Sázavou domů do Skleného, tak jedeme přes dědidnu jménem Vysoké. Hned z kraje je krásný rozhled na kopce a lesy, za kterými je Sklené. Tyto jsou poměrně často "utopené v mracích". Potom se jede údolíčkem přes Počítky a pak zase začneme stoupat do kopce a kolem přibývá mlha a v zimě také přibývá sníh. Po přejetí dalšího kopce obvykle začíná počasí jako na horách.
A je tu další výstava, tentokrát úspěšná. Zajeli jsme si na výlet do Nitry na Slovensko pro prvního CAJCe Belinky. Více podrobností v aktualitách zde.
Dne 19.11. oslavila Belinka svoje první narozeniny. O tom už jsme psali v aktualitách zde.
5. prosince měla Paní Kočka svůj velký den. Jako prevenci před následky radovánek se sousedovic Mikešem šla Paní Kočka "pod kudlu". Pája provedla ovariektomii alias kastraci a celou dobu nadávala (sebekriticky) na majitele, jak je kočka tlustá.
Na paní Kočce se toto moc naprojevilo, večer už se zase honila se psy a čučela do akvária na rybičky.
A konečně vánoce! Jak je vidět kolem Alíška, tak psi jsou opravdu nedočkaví, když přijde na rozbalování dárků.
O vánočních svátcích jsme si užívali klidu a pohody a zbyl i čas na společné skládání puzzle. Alda i Belis sice do všeho strkají čumák, ale na rozdíl od Paní Kočky alespoň nekradli jednotlivé dílky.
A nakonec nezbývá než popřát Vám všem ze zasněžené Vysočiny do nového roku vše nejlepší.
